Dalibor k výročí Smetanova odchodu
12. května uplyne 140 let od smrti Bedřicha Smetany. Stalo se tak v půl páté odpoledne roku 1884 v Ústavu choromyslných v Kateřinské ulici na pražském Novém Městě.
Sládek František Smetana byl otcem 18 dětí, sedm z nich ale zemřelo v raném dětském věku. V životě Bedřicha hraje svou roli číslo tři, narodil se z třetího manželství otce Smetany s Barborou Lynkovou jako jejich třetí dítě a byl první syn Františka Smetany, který se dožil dospělosti. V celkovém pořadí byl jeho jedenáctý potomek a vedle pěti nevlastních sester z otcova druhého manželství, byly to Anna, Klára, Žofie, Marie a Ludmila, měl Bedřich vlastní sestry Albínu, Barboru a Františku.
Rodina se z Litomyšle, kde Bedřich v šesti letech vystoupil jako klavírista, přestěhovala do Jindřichova Hradce a už tam se potkal se svou pozdější manželkou Kateřinou Kolářovou, jejíž rodina se se Smetanovými přátelila. V jedenácti letech se Bedřich stal žákem gymnázia v Jihlavě a na prázdniny dojížděl za rodinou do Růžkových Lhotic poblíž Čechtic. Ve studiu pokračoval v Německém Brodě, poté na akademickém gymnáziu v Praze, které se rozhodl kvůli hudbě opustit. Smetanův otec ale zakročil a Bedřich dokončil studia na premonstrátském gymnáziu v Plzni, kde působil jako profesor jeho bratranec Josef František Smetana. Pod jeho péčí tam Bedřich studia přece jen dokončil a složil maturitu.
Poté se osamostatnil a odešel do Prahy, kde po nuzných začátcích se po přímluvě ředitele pražské konzervatoře Jana Bedřicha Kittla stal domácím učitelem pěti dětí hraběte Leopolda Thuna. Po studiu u Josefa Proksche a odchodu od Thunů pořádal koncerty a otevřel si hudební ústav. V letech 1856 až 1861 působil jako ředitel Filharmonické společnosti ve švédském Göteborgu a několik let po návratu do Prahy, stalo se tak po vydání Říjnového diplomu, se stal kapelníkem Prozatímního divadla. Po mnoha bojích mezi staročeskou a mladočeskou stranou Smetana následkem ztráty sluchu z divadla v roce 1874 odchází.
Bedřich Smetana komponoval v oboru komorní, vokální symfonické a operní tvorby. Nejznámější je velkolepý cyklus symfonických básní Má vlast. Prvořadý význam má ale jeho tvorba operní, kterou tvořil pro omezené možnosti Prozatímního divadla. Soubor jeho osmi dokončených oper, devátou Violu už nedokončil, se stal základem českého operního repertoáru. Svůj osobní, národní styl vytvořil využitím různých stylových znaků a technik soudobé evropské opery, včetně představy hudebního dramatu Richarda Wagnera. Smetanova práce s motivy vychází spíše ze staršího německého romantismu a podnětů Franze Liszta. V dramaturgickém ohledu sledoval francouzské vzory a třebaže jako mnozí evropští modernisté oponoval italskému stylu, využíval i belcantové pasáže. Nevyhýbal se ansámblům a uzavřeným hudebním číslům, ale tíhl k dramatické jednotě díla. Oproti výtkám z wagnerianismu předkládal svůj operní styl označil jako „Smetanovský“.
Dalibora, třetí operu Bedřicha Smetany vysílá Český rozhlas D-dur 12. května v 16:00. Byla zkomponována na libreto, které původně v němčině napsal Josef Wenzig a které do češtiny přeložil Ervín Špindler. Smetana ji psal v letech 1866–1867, premiéru měla 16. května 1868 v Novoměstském divadle v Praze, v den, kdy byl položen základní kámen Národního divadla a sám ji také dirigoval. Po nezvláštním přijetí Dalibora z řad odborné kritiky a za prostředního zájmu publika se stala pravidelnou oporou repertoáru od prvního provedení v Národním divadle roku 1886. Pražská opera ji s úspěchem uvedla v zahraničí ve Vídni, Moskvě, Berlíně nebo v Edinburghu. V roce 1897 ji ve Vídni nastudoval ctitel Smetanova díla Gustav Mahler.
Vysíláme v den výročí Smetanovy smrti 12.5.2024 v 16:00
