Miloslav Kabeláč jubilující

Miloslav Kabeláč (1. srpna 1908 Praha - † 17. září 1979 Praha) na stanici D-dur o víkendu 14. a 15. září 8:00-12:00

Jeho život a dílo jsou významně spojeny s Českým rozhlasem: současně se studiem u Kurze byl od roku 1932 zaměstnaný v rozhlase jako hudební režisér, jako první v nově zřízené funkci. Později tu působil jako vedoucí hudebního provozu.

Kabeláč vystudoval Pražskou konzervatoř, a to jako skladatel, dirigent a klavírista. Jako klavírista absolvoval Mistrovskou školu vlastní obsáhlou Fantazií pro klavír a orchestr.

Ve vysílání pražského rozhlasu ji potom hrála skladatelova manželka klavíristka Berta Rixi a také František Maxián, oba s rozhlasovým orchestrem za řízení Otakara Jeremiáše. V rozhlase si Kabeláč sestavil komorní vokální soubor s příležitostným připojením nástrojů, s nímž pak prováděl zejména soudobou hudbu. 

Za války z rozhlasu odešel – jeho žena byla Židovka a byl by se musel nechat rozvést – a to odmítl. Uváděl se pak jako „učitel hudby“. Z děl, která za okupace vytvořil, je nejznámější  kantáta Neustupujte!  na slova českých lidových písní z doby prusko-rakouských bojů v polovině 18. století; v jejím závěru zazní husitský chorál Ktož sú boží bojovníci, jehož závěrečná slova dala skladbě i název – v originále je ovšem „neutiekajte“….

Kabeláč byl zřetelně symfonický autor. Dokladem je především jeho osm symfonií.

03766323.jpeg

Každá z nich má jiné obsazení: první je pro smyčcový orchestr a bicí nástroje; druhá pro symfonický orchestr; třetí pro varhany, žesťové nástroje a tympány; čtvrtá pro komorní orchestr; pátá pro soprán sólo (bez textu) a velký orchestr; šestá pro klarinet sólo a orchestr (se dvěma klavíry); sedmá pro velký orchestr a recitátora; osmá „Antifony“ pro soprán sólo, smíšený sbor, bicí nástroje a varhany. Ta měla světovou premiéru ve Štrasburku na koncertě „Hommage à Miloslav Kabeláč“ věnovaném výlučně Kabeláčově tvorbě. Druhá byla jeho prvním orchestrálním dílem, které bylo provedeno v zahraničí – na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu roku 1949 v Palermu. 

Jako velký symfonik se Kabeláč projevil v řadě dalších děl, ať už je to passacaglia pro velký orchestr Mysterium času – které prováděl Karel Ančerl s Českou filharmonií na zájezdech orchestru a Spojených států a do Anglie, nebo Hamletovská improvizace a Zrcadlení.

V roce 1965 mělo na festivalu Varšavský podzim premiéru jiné pro Kabeláčovu tvorbu velice příznačné dílo Eufemias mysterion – Mysterium ticha, na slova v antické řečtině. Kabeláč také navázal kontakt se skupinou mladých vynikajících hráčů na bicí nástroje ze Štrasburku - Les Percussions de Strasbourg. Pro ně vytvořil Kabeláč své mezinárodně nejznámější dílo - Osm invencí op. 45. Štrasburský soubor hrál Invence po celém světě a Kabeláč pro něj zkomponoval ještě další skladbu: Osm ricercarů op. 51.

Kabeláč se zajímal nejen o hudbu svých současníků, ale rovněž o mimoevropský, především východoasijský, japonský a také indický folklor, i o hudbu historických epoch. K tomu byl dokonale technicky vybaven a tuto „výbavu“ a zájem přenášel i na své žáky – Ivanu Loudovou, Jana Málka, Jaroslava Krčka, Tomáše Svobodu, Jaroslava Šarouna a Jana Slimáčka na Státní konzervatoři Praha a v soukromých hodinách i na Zdeňka Lukáše nebo Lukáše Matouška.

Miloslav Kabeláč

V padesátých a šedesátých letech bylo Kabeláčovo dílo uváděno na řadě koncertů u nás i v zahraničí. V roce 1967 byl oceněn titulem „zasloužilý umělec.“ Po roce 1968 a zejména v době normalizace ale patřil mezi skladatele, které komunistický režim tvrdě postihoval a snažil se je postupně umlčet. Kabeláč ale komponoval další díla - pro mezinárodní hudební festival ve Štrasburku vytvořil VIII. symfonii „Antifony“, premiéry v roce 1971 se ale nezúčastnil, protože mu nebyly vystaveny dokumenty nutné k výjezdu. O čtyři roky později měla být ve Švýcarsku provedena Kabeláčova IV. symfonie – provedení zabránila Půjčovna provozovacího materiálu jednoduše: neodeslala provozovací materiál.

Kabeláč lákala i elektroakustická hudba, jak ji poznával při návštěvách ve Varšavě. Sám se zasloužil se o vznik rozhlasového elektronického studia v Plzni, kde na začátku 70. let vytvořil ojedinělou a rozsáhlou elektroakustickou kompozici inspirovanou českými dějinami E fontibus Bohemicis  -  Šest obrazů z českých letopisů, dílo s výrazným humanistickým poselstvím.

O svém díle také Miloslav Kabeláč hovořil – ne často, ale přesto se v rozhlase zachovalo několik pořadů, které v průběhu sobotního a nedělního dopoledne na stanici Český rozhlas D-dur uslyšíme. Jeden z nich vznikl v roce 1970, jmenuje se Na slovíčko s Miloslavem Kabeláčem a o skladatelově tvorbě a životní dráze s ním hovoří dr. Jaromír Kříž, který sám byl pianistou a skvělým pedagogem i publicistou.

V dubnu 1963 hovořil v rozhlase sám Miloslav Kabeláč, a to na téma „Jak porozumět japonské národní hudbě“. Jeví se tu nejen jako velký znalec této problematiky, ale také jako rozený pedagog.

O svém díle Kabeláč napsal: „Vznikalo z mých lidských a uměleckých zásad a představ. Jaký bude jeho osud, nezáleží již na mně. Jen čas – třeba i nečas – prověří jeho hodnotu.“

Vysíláme v sobotu 14. září a neděli 15. září, 8:00 – 12:00, s reprízou po půlnoci.

Záznam pořadu najdete podle data vysílání zde.

Spustit audio

Více z pořadu