Návštěva u Petra Holmana
Návštěvu u zakládajícího člena Zemlinského kvarteta a profesora hry na violu a komorní hry na Pražské konzervatoři Petra Holmana vysíláme 16. a 17. března 8-12hodin.
Třetí březnový víkend strávíme v příjemné společnosti v domácím prostředí Petra Holmana, zakládacího člena Zemlinského kvarteta a profesora hry na violu a komorní hry na Pražské konzervatoři. Náš hostitel nám připravil skvělé hudební menu a na řadu přišlo i vyprávění o jeho neobvyklé cestě do světa profesionálních hudebníků.
Jednoho dne jsem se musel rozhodnout, zda to bude hudba nebo matematika. A nakonec vyhrála hudba a já jsem za to moc rád. Napsal jsem na Matfyz diplomovou práci, článek do odborného periodika a definitivně tím uzavřel svou profesionální matematickou dráhu.
Petr Holman patří mezi nejzajímavější a současně nejtalentovanější osobnosti české artificiální hudební scény. V roce 1994 spoluzaložil smyčcový kvartet, který se dokázal etablovat mezi absolutní špičku české i evropské komorní scény. Původně Penguin Quartet dnes nese hrdě své jméno po Alexandru Zemlinském a zaměřuje se především na interpretační, nahrávací ale i na lektorskou činnost. V rámci svých turné Zemlinští realizují také mistrovské kurzy a Petr Holman též působí jako profesor hry na violu a komorní hry na Pražské konzervatoři. V letech 1997 až 2004 byl členem Symfonického orchestru Českého rozhlasu, kam se po letech nedávno zase vrátil coby hostující člen. Aktivní je také v menších hudebních seskupeních a vystupuje rovněž i jako sólový interpret.
Petr Holman pochází z klatovské kulturní rodiny, oba jeho rodiče byli amatérští hudebníci a oba hráli v cimbálové muzice. Otec byl navíc zanícený posluchač vážné hudby, takže svým dětem předával mnoho hudebních podnětů. Přesto byly Holmanovy hudební začátky poměrně vlažné. Počátkem osmdesátých let, ve svých šesti letech, nastoupil do LŠU, v níž docházel za slábnoucího zájmu na hodiny houslí. V jednu chvíli dokonce uvažoval, že s houslemi nadobro skončí. Klíčový moment ovšem nastal v sedmé třídě ZŠ, kdy mu jeho učitelka v hudební škole nabídla, aby housle vyměnil za violu. Petr byl touto nabídkou nadšen, jelikož nástroj znal dobře z tátovy cimbálové muziky.
Krátce poté Holman nastoupil do Pražského studentského orchestru, který vedli dirigentka a klavíristka Vlasta Škampová a violoncellista Mirko Škampa. Za desetiletí existence tohoto souboru jím prošlo přes patnáct set studentů nejrůznějších škol a profesí. Toto hudební těleso hrálo v řadě evropských koncertních sálů a zvítězilo na mnoha mezinárodních soutěžích. Orchestrem prošly mnohé výrazné osobnosti – např. Ondřej Kukal, Štěpánka Škampová, Jakub Hrůša anebo Marko Ivanović. Petra Holmana tento soubor rovněž nasměroval na budoucí profesionální dráhu, ačkoliv ta byla v Holmanově případě poněkud klikatější.
Na první den v orchestru Petr rád vzpomíná jako na zlomový. Profesor Mirko Škampa ho tehdy posadil k poslednímu pultu a zrovna se zkoušela Čajkovského Serenáda pro smyčce. Petr tam seděl, hleděl do not a hra mu vůbec nešla. Ovšem toho dne si poprvé v životě uvědomil, jak moc ho hudba baví a že by ji chtěl jednou dělat. Tento okamžik Holmana motivoval k další práci, která měla brzy přinést své výsledky. Mirko Škampa si ho vybral do nově vznikajícího smyčcového kvarteta a současně ho v orchestru posunul k prvnímu pultu viol, kde seděl hned vedle ikonického koncertního mistra Miloše Veselého.
Po dokončení ZŠ se Petr Holman vydal na matematické gymnázium. Volba to byla jasná a logická. Na konzervatoř se ještě necítil, zatímco matematika byla jeho vášní. Gymnázium absolvoval s vyznamenáním a pomalu přicházel čas se rozhodnout, co bude dál. V této době už pracoval s variantou, že by mohl zkusit konzervatoř. Nakonec se však rozhodl pro studium na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. První ročník strávil částečně se svým otcem lingvistou, literním historikem a editorem Petrem Holmanem starším v USA, kde jako hostující profesor Fulbright Commission vyučoval českému jazyku a literatuře na Stanford University a Northwestern University v Chicagu. V rámci tohoto pobytu s otcem mladý Holman absolvoval také matematické přednášky a dokonce se stal členem Northwestern University Symphony Orchestra. Působení v tomto tělese bylo náročné, neboť každé čtyři týdny hráči studovali nový program pro pravidelné koncerty. V Chicagu Holman docházel rovněž na soukromé hodiny hry na violu. V této době se také výrazně interpretačně zdokonalil.
Po návratu do Prahy pokračoval Petr Holman ve studiu druhého ročníku Matfyz a současně se rozhodl zkusit na konzervatoři přijímací zkoušky, které úspěšně vykonal a začal studovat ve třídě Karla Doležala. Což byl další umělec a pedagog, který Holmana zásadně ovlivnil a provedl cestou k cíli stát se profesionálním hráčem, přičemž ovšem zcela respektoval jeho matematické zájmy. V této době byl Petr Holman navíc úspěšný v konkurzu do Symfonického orchestru Českého rozhlasu, jehož se následně stal také členem.
Množství těchto všech aktivit přimělo Holmana definitivně rozhodnout životní dilema, kterému z oborů, které ho zajímaly, se bude profesionálně věnovat, zda hudbě anebo matematice. Zvítězila hudba, proto se, možná paradoxně, Petr Holman rozhodl na rok konzervatoř přerušit a dokončit studium Matematicko fyzikální fakulty UK. Napsal diplomovou práci, článek do odborného periodika a tím se pro něj matematická profesionální dráha uzavřela.
Holmanovou zásadní hudební aktivitou je už od mládí jeho působení ve smyčcovém kvartetu, které nejdříve založil v Pražském studentském orchestru Mirko Škampa. Soubor se postupně proměňoval, až se v roce 1994 kvarteto zformovalo do dnešního obsazení. Nejprve se jmenovali Penguin Quartet, protože si s sebou na koncerty vždy nosili pro štěstí plyšového tučňáka, později však těleso přejmenovali. Čím dál víc se etablovali na poli komorní hudby a rozverný název Penguin byl v zahraničí problematický. Cesta k novému názvu však nebyla jednoduchá. Hudebníci si představovali, že by měl jejich soubor nést jméno osobnosti z hudební branže, ovšem velká jména byla již obsazena. Zásadní pro mladé umělce bylo setkání s pedagogem a primáriem LaSalle Quartet Walterem Levinem, u něhož soubor studoval mimo jiné i skladby Alexandra Zemlinského. Právě tehdy jeden z členů pronesl památný výrok: „Co kdybychom se jmenovali Zemlinského kvarteto?“ Walter Levin souhlasil a tak se mladí umělci vydali do Vídně do nadace Alexandra Zemlinského s doporučujícím dopisem od Waltra Levina a s vlastním portfoliem. A byli úspěšní – název jim byl propůjčen. Od té doby začala pro kvarteto nová umělecká i pedagogická etapa. Tu záhy Petr Holman rozšířil i na půdě Pražské konzervatoře, kde dodnes působí jako profesor hry na violu a komorní hry.
Holmanova rozmanitá cesta k profesionální hudební dráze byla nakonec úspěšná. Ačkoliv byla mnohdy náročnější, přinášela našemu hostiteli mnoho radosti a krásných okamžiků, na něž při naší návštěvě zavzpomínal. A vyprávění o každé etapě svého života završil signifikantním hudebním výběrem. Při návštěvě tak bude znít hudba, s níž ho seznamoval tatínek, anebo skladby, které sám v průběhu svého hudebního dozrávání interpretoval, případně je hráli jeho učitelé. Zazní hudba například Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Maxe Regera, Leoše Janáčka, Hectora Berlioze, Igora Stravinského anebo Bohuslava Martinů a samozřejmě také Alexandra Zemlinského. A to v podání předních komorních i symfonických těles, včetně Zemlinského kvarteta. Ovšem chybět nebudou ani tóny cimbálky, lásku k ní hostitel podědil po svých rodičích.
Návštěvu u Petra Holmana vysílá Český rozhlas D-dur o víkendu 16. a 17. března od 8 do 12 hodin.
