Pavel Steidl: Nechávám se hudbou dojímat
Návštěva u kytaristy Pavla Steidla - poslouchejte on-line zkrácenou verzi pro web.
Kytara je středobodem zvláštního světa, který se točí a vibruje péčí mistrů hry na tento nástroj. Na stránkách italského časopisu GuitArt se svého času stal kytaristou roku Pavel Steidl a setkáním s ním máme možnost do tohoto jedinečného hudebního světa nahlédnout, nebo poslechem vybraných skladeb i na chvíli vkročit.
Startovním bodem mezinárodní profesní dráhy Pavla Steidla se stalo vítězství v Mezinárodní kytarové soutěži pořádané Radiem France v roce 1982. Předcházela studia na konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze u Milana Zelenky a Štěpána Raka, následovala léta, během nichž si Pavel Steidl získával čím dál tím větší respekt po světě. Ve své vlasti – přinejmenším v mediální rovině – už tolik ne, protože před koncem 80. let emigroval a to s sebou neslo své následky.
„Ještě u sebe mám rozsudek, vypadá jako doporučení na nejlepší školu.“
Říká nicméně, že školní výuka mu zase tak moc nedala, mnohem více se toho naučil osobním kontaktem se svými učiteli nebo spoluhráči. Dnes umění hry na kytaru předává zase on svým žákům. Účinkoval v mnoha desítkách zemí v Evropě, Americe a Asii, má na svém kontě množství nahrávek, hraje klasiku od nejstarší po současnou hudbu plus vlastní skladby, má ale také plné regály cédéček s jedinečnou hudbou v podání jedinečných interpretů. Osobité kouzlo shledává ve zvuku praskajících starých desek uchovávajících umění kytarových mistrů jako Agustin Barrios, Miguel Llobet nebo Andres Segovia nebo hvězd italského bel canta Ferruccia Tagliaviniho nebo Beniamina Gigliho.
„Rád se nechávám hudbou dojímat – proto tyto zpěváky poslouchám.“
Na návštěvu nás Pavel Steidl zve do svého ateliéru uprostřed křivoklátských lesů a k poslechu vybírá hudbu, k níž má bytostný vztah. S interprety jako Leo Brouwer, Paulo Bellinati, Edin Karamazov, Ivan Ženatý nebo Miroslav Vitouš hrál nebo ho s nimi pojí osobní přátelství stejně jako se skladateli jako Jana Obrovská, Peter Sculthorpe, Vladimír Godár nebo Martin Smolka.
O dirigentovi Federicu Mariovi Sardellim Pavel Steidl říká, že by chtěl hrát na kytaru tak jako on na orchestr. Zakládá do přehrávače nahrávku souboru Modo Antiquo s instrumentálními větami z Vivaldiho jevištních děl a rázem prostor kolem nás srší energií. Vlastní nahrávky nechává náš hostitel stranou, ale nakonec se nechává přemluvit alespoň ke kratičké společné improvizaci s Miroslavem Vitoušem a k několika skladbám v podání Evropského kytarového kvarteta, jehož je členem a nebýt současné koronakrize, mohli jsme ho slyšet živě na koncertě v Praze. Mělo to být v sobotu 13. března – řekněte sami, není tohle řízení osudu?
