Antonio Salieri: La fiera di Venezia (Benátský trh)
Uvádíme 15. května k 200. výročí skladatelova úmrtí ze záznamu poloscénického koncertního provedení v Leverkusenu, v síni Erholungshaus. Řídí Werner Ehrhardt.
„…hudba pana Salieriho je výborně napsaná a potěšila diváky. Sklidila mimořádný aplaus, publikum se jí nemohlo nabažit…“
(Vídeňský divadelní almanach pro rok 1773)
„…pokud jde o hudbu, je skutečně plná nejvypráskanějších, nejobyčejnějších myšlenek, staromilská, nucená a pokud jde o harmonii, prázdná…Námět je jako obvykle arcihloupá vlašská dětinskost proti všemu zdravému rozumu…“
(Leopold Mozart v dopise synovi Wolfgangovi; Salcburk, 1785)
„…Salieriho opera La fiera di Venezia patřila k jeho nejoblíbenějším dílům a za jeho života byla po celé Evropě uvedena více než třicetkrát…“
(Volkmar Braubehrens: Salieri. Hudebník v Mozartově stínu; životopis, vydáno 2007)
Premiéra Salieriho opery La fiera di Venezia se udála 29. ledna 1772 ve dvorním Burgtheateru ve Vídni a u publika měla velký úspěch. Ten lze pravděpodobně přičíst na vrub jednoduchému a divácky vděčnému ději zasazeným do atraktivního prostředí benátského trhu a karnevalového reje masek, a který vtipně a srozumitelně využíval osvědčené divadelní komicko-dramatické postupy známé z tradiční italské commedie dell´arte. Libreto k opeře napsal Giovanni Gastone Boccherini, bratr slavného skladatele a violoncellisty Luigiho. Salieriho hudba, divadelně výborně napsaná, sice nikde nepřekračuje konvenční rámec opery buffy, ale svojí lehkostí a zpěvností (s neomylným citem pro možnosti zpěvního hlasu) půvabně ilustruje nenáročný děj se zjevným cílem: příjemně pobavit své posluchače. Nepřekvapí, že za Salieriho života se stala jednou z jeho nejhranějších oper napříč tehdejší hudební Evropou s více než třiceti provedeními. Mezi lety 1772-1821 byla vedle Vídně hrána v divadlech v Mannheimu, v Turíně, ve Varšavě, v Bonnu, v Drážďanech, v Kodani, v Petrohradu, v Grazu, ve Florencii, v Miláně, v Eszterháze, v Praze a italské libreto se dočkalo překladů do němčiny, ruštiny nebo dánštiny.
Na začátku 19. století začal postupně upadat zájem o Salieriho opery, který byl především dán výraznou změnou v dramatických, v estetických a také v hudebních požadavcích na operu, ale i ve volbě námětů; výrazně se změnilo též i publikum v němž se daleko častěji potkávali nejrozličnější sociální vrstvy, potažmo názory. Salieriho opery zmizely z jevišť na dlouhých bezmála 150 let. Doslova průlom v zájmu o Salieriho opery nastal ve 2. polovině 80. let 20. století po natočení filmu (resp. filmové adaptace divadelní hry) AmadeuS, který doslova spustil nevídaný zájem o Salieriho hudbu, a který prakticky přetrvává do dnešních dnů. Není už vůbec nic mimořádného, že se ve druhé dekádě 21. století Salieriho opery inscenují v evropských i zámořských divadlech a studiově se natáčejí nebo se pořizují audio a video záznamy z jejich provedení.
Na stanici Český rozhlas D-dur zazní Salieriho opera La fiera di Venezia ze záznamu poloscénického koncertního provedení v Leverkusenu, v síni Erholungshaus, na podzim roku 2018, který na cd-nosičích vydal label Deutsche Harmonia Mundi.
Antonio Salieri: La fiera di Venezia (Benátský trh). Commedia per musica o 3 dějstvích, libreto Giovanni Gastone Boccherini. Osoby a obsazení: Falsirena, dcera Grifagnova (soprán), Francesca Lombardi di Mazzulli; Grifagno, její otec (baryton), Furio Zanasi; Calloandra, markýza z Vicenzy, snoubenka Ostrogotova (soprán), Dilyara Idrisova; Ostrogoto, bohatý a marnotratný vévoda (tenor), Krystian Adam; Cristallina, prodavačka a dohazovačka (soprán), Natalia Rubiś; Rasojo, hostinský U černého vola (tenor), Emanuele D´Aguanno; Belfusto, falešný bratranec Falsirenin (baryton), Giorgio Caoduro; zpívá a hraje sbor a orchestr L´Arte del Mondo, řídí Werner Ehrhardt.
