Bachova Velká mše h moll v provedení českých interpretů

02927829.jpeg

Záznam z červnového koncertu v kostele Dreieinigkeitskirche v bavorském Regensburgu (Řeznu), zprostředkovaném v mezinárodní hudební výměně Evropské vysílací unie.

Vysíláme 28. července ve 20.00 hodin.

Zazní Mše h moll Johanna Sebastiana Bacha, jak ji tam nastudoval a provedl dirigent Václav Luks se sborem, českými sólisty a svým barokním orchestrem Collegium 1704. Bach zemřel jako pětašedesátiletý 28. července 1750.

Dirigent Václav Luks, v oboru historicky poučené interpretace staré hudby vůdčí osobnost tuzemské scény a mezinárodně čím dál víc respektovaný umělec, uvedl v červnu v bavorském Regensburgu (Řeznu) se svými soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 a se čtveřicí sólistů Bachovu Mši h moll – velkolepou a vznešenou barokní duchovní skladbu plnou emocí patřících ke křesťanské víře.

Záznam koncertu, který se uskutečnil v evangelickém kostele Dreieinigkeitskirche, sdílený v nabídce mezinárodní hudební výměny Evropské vysílací unie, je zařazen do vysílání stanice Vltava na pondělní večer 28. července. Mimochodem - je to výroční den skladatelova úmrtí. Sólisty byli Hana Blažíková, Kamila Mazalová, Václav Čížek a Marián Krejčík.

Hluboká meditace, detaily v drobnokresbě, virtuózní tempa... a v celkovém strhujícím dojmu spontaneita i prostá opravdovost, to vše jsou parametry, které patří jak k takzvané autentické interpretaci staré hudby, tak k výjimečnému dílu, jímž Bachova Velká mše h moll je. Velkolepá skladba, vznešená duchovní hudba, je plná kompozičního umu, myšlenkové hloubky a citů.

Dosud není jasné, pro jaký účel lipský luteránský kantor kompozici v této podobě určil. Podle muzikologa Václava Kapsy nejnovější hypotézy naznačují, že podnětem mohla být třeba i objednávka hraběte Jana Adama Questenberga pro vídeňskou slavnost při svátku sv. Cecílie. Jiní badatelé naopak tvrdili, že jde původně o čtyři samostatné skladby, až později nazvané Mší h moll; vyvozuje se z toho dokonce, že jejich provádění v podobě jednoho celku je vlastně uměleckým omylem...

Názory na toto dílo se po léta rozcházejí. Jasno není ani v tom, jestli zde protestant Bach komponoval překvapivě na latinský liturgický text a v katolickém duchu, nebo zda spíše objevil společný prazáklad obou křesťanských vyznání.

Už v 19. století se o této Bachově skladbě hovořilo jako o největším hudebním díle všech dob a národů. Jedno je jisté: v této Mši, která se jako celek skutečně vymyká liturgickému užití (a to jak ve skladatelově vlastní luterské, tak ale i v katolické tradici), soustředil Bach hudbu ze svých skladeb z let 1714 až 1748.

A mistrovsky ji propojil do přesvědčivého a dokonalého celku. Jde o jeho poslední velké dílo. Jako kdyby zde toužil to nejlepší ze svého umění a své tvorby uchovat pro budoucnost, a to právě pomocí spojení s univerzálně po staletí užívaným latinským textem mešního ordinária.

Václav Luks Bachovu Mši také natočil na CD. Je v tuzemsku stále ještě prvním, kdo v tomto díle užívá dobové nástroje a řídí se v interpretaci historicky poučeným přístupem.