Čekání na toho pravého je Čekání na Kokota. Punková divadelní formace Maso Krůtí uvádí nové absurdní drama
Upřímné, vtipné i trochu patetické, takové je čekání na toho pravého. Ve své nové inscenaci to tvrdí ženský generační soubor Maso krůtí, který pro svůj nový divadelní počin zvolil provokativní titul Čekání na Kokota. Explicitně tak odkazuje ke svému inspiračnímu zdroji, kterým je slavné Beckettovo Čekání na Godota.
Bezútěšné čekání na někoho, kdo by mohl vnést smysl do života. V nové inscenaci plné nadsázky i kruté pravdy čekají herečky souboru Maso Krůtí na toho pravého, kterému bez rozpaků říkají Kokot. Podobně jako Godot má mnoho významů, o kterých mluvila herečka a jedna z autorek inscenace Kateřina Smržová.
Kokot je něžné označení mužů, kteří nás obklopují, kteří nás podporují, kteří nám vrážejí klacky pod nohy, kteří nám ruší plány, kteří nás obohacují a bez kterých bychom nemohly žít. Pro mě, jakožto pro tvůrkyni inscenace, je Kokot spojený s Godotem a pro mě je Godot zkrátka Bůh.
Kateřina Smržová
Maso Krůtí prezentuje svou novinku jako absurdní drama. Během představení si diváci projdou všemi fázemi svých dosavadních milostných příběhů. Můžou je prožívat společně s herečkami, jen o něco intenzivněji a bizarněji.
Poetika dívčí punkové divadelní formace Maso krůtí se opírá o upřímnost a touhu podělit se o vlastní vidění světa. Herečky Eliška Soukupová, Marta Sobotková a Kateřina Smržová divadlo vnímají jako setkání a sdílení názorů. Jak říká Kateřina Smržová, cesta k výslednému tvaru inscenace začíná vždy diskuzí.
Když začínáme tvořit novou inscenaci, dlouho o tématu jenom mluvíme. Tuto metodu máme dobře vyzkoušenou. Až po nějakém čase pocítíme, že příběh, o kterém jsme se tak dlouho bavily, chceme skutečně prožít, začínáme hledat rezidence. Tady v experimentálním prostoru NoD jsme měly štěstí, že nám vyšli vstříc.
Kateřina Smržová
Soubor Maso Krůtí pěstuje spontánnost a vedenou improvizaci. Touto cestou vznikala i jejich první inscenace Souloženy. V roce 2016 se divadelnice s novinkou Cirkusvobody přesunuly z bytového divadla na scénu experimentálního prostoru NoD. Herečky na jevišti zpívají, tančí a improvizují. Tímto způsobem vznikala i jejich nová inscenace.
I tentokrát se budeme řídit tímto rukopisem, ale na rozdíl od předchozích inscenací, v té současné se pokusíme podat co nejprokreslenější vývoj postav.
Marta Sobotková
Trojice hereček ztvární v inscenaci Čekání na Kokota několik tváří jedné ženy.
Každá z nás, a nejen ženy, ale i muži, se nechováme v různých situacích všichni stejně. Dost často máme pocit, že za nás jedná někdo jiný, protože máme v sobě víc poloh. My jsme se rozhodly, že hlavní hrdinka Julie, bude mít tři polohy, tři tváře, ale prožije pouze jeden příběh.
Eliška Soukpová
Soubor Maso Krůtí nechce prvoplánově provokovat, nebo kritizovat společnost, ale pouze sdělovat pravdu.
Chtěly bychom, aby se v tom každá žena našla. Proto jsme nečerpaly jenom z našich zkušeností, ale také ze zkušeností našich přátel, z knih a internetu. Slovo Kokot opravdu není myšleno urážlivě. My muže milujeme a vážíme si jich. V inscenaci se proto pokusíme ukázat i to, že ne vždy za problémy ve vztahu stojí muž, jak by se dalo vyvozovat z názvu inscenace. Je to vždy chyba jak muže, tak i ženy.
Eliška Soukupová
Společně se třemi herečkami a autorkami na inscenaci spolupracovaly dramaturgyně Jana Fleglová a Anežka Berčíková. Scénografii vytvořila Eliška Budíková. Živý hudební doprovod zajistí Václav Strýček, Šimon Hrábek, Miroslav Beran a David Smrž.
