Česká violistka Kristina Fialová: Pět let jsem si zvykala na svou violu

12. duben 2017

Co to znamená pořídit si nový nástroj a sžít se s ním? V případě violistky Kristiny Fialové to není viola lecjaká, nese značku „Carlo Antonio Testori – Contrada 1745.“

Když si ji Kristina pořídila, věděla, že krásný zvuk bude vykoupen tvrdou dřinou. Teď ale ví, že to stálo za to.

Kristina Fialová patří k nastupující generaci muzikantů, pro něž je už samozřejmostí získávání zkušeností v zahraničí. Po studiu na brněnské konzervatoři u prof. Miroslava Kováře postupně získávala profesionální vzdělání v Drážďanech (prof. Vladimír Bukač), na Královské dánské akademii v Kodani (prof. Tim Frederikson a Lars Anders Tomter) a na AMU u prof. Jana Pěrušky.

To doplnila řadou mistrovských kurzů a dovršila úspěšnými starty na mezinárodních soutěžích, z nichž ten poslední na mezinárodní soutěži Michala Spisaka v polských Katovicích v roce 2013 jí přinesl absolutní vítězství a tím i vstup mezi absolutní interpretační špičku – pozvání na zahraniční pódia a k předním orchestrům na sebe nenechala dlouho čekat.

03359074.jpeg

Kristina pochází z hudební rodiny, otec Petr Fiala je skladatel a vynikající sbormistr, sloučením jeho tehdejšího sboru Foerster s dívčím sborem Amititia, který vedla jeho manželka Ludmila, vznikl v roce 1991 Český filharmonický sbor.

Kristina tak odmala zpívala, výborně hrála na klavír (její sestra Tereza je profesionální klavíristkou), pak na housle – a k viole se dostala vlastně náhodou.

Jak k tomu došlo, jak vypadá její hudební manželství s violoncellistou Petrem Nouzovským (jeden z posluchačů se ptal, zda doma nedochází k muzikantské rivalitě), jak a proč se podílí na činnosti Nadačního fondu Impuls soustřeďující prostředky pro nemocné s roztroušenou sklerózou, jak dokončila před měsícem nahrávku zcela nové CD se skladbami pro rodinné dueto a spoustu dalších zajímavostí o této sympatické mladé dámě se ovšem dozvíte, když si pustíte záznam našeho vysílání.

autor: Ilja Šmíd
Spustit audio