Chopin vážný a melancholický v podání pianisty Charlese Richarda-Hamelina na Pražském jaru

3. červen 2016

V rámci programu festivalu Pražské jaro se 3. června ve 20 hodin ve Dvořákově síni Rudolfina uskuteční recitál pianisty Charlese Richarda-Hamelina. Sedmadvacetiletý Kanaďan je ověnčen řadou cen z prestižních klavírních soutěží. Za všechny jmenujme Mezinárodní klavírní soutěž Fryderyka Chopina v roce 2015 ve Varšavě. Z tohoto významného klání si odnesl stříbrnou medaili i Cenu Krystiana Zimermana za nejlepší provedení sonáty.

K hudbě přivedl podle slov Charlese Richarda-Hamelina jeho otec: „Sám byl amatérský klavírista a dal mi první lekce hry na klavír. Byly mi čtyři roky. Za nějakou dobu mne odvedl k profesionálnímu učiteli, který se jmenoval Paul Surdulescu. Ten mne pedagogicky vedl až do mých osmnácti let.“

Kdy jste se poprvé zúčastnil klavírní soutěže?Úplně první soutěž jsem absolvoval, když mi bylo, myslím, šest let. Byla to oblastní soutěž v jednom menším kanadském městě. Byl jsem docela úspěšný a od té doby jsem se každoročně zúčastnil různých soutěží, které byly organizovány v Québecu nebo v jeho blízkém okolí. Poté jsem absolvoval i kanadské národní soutěže i několik soutěží mezinárodních.

Stal jste se laureátem Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina v roce 2015 ve Varšavě. Co pro vás toto ocenění znamená?Díky cenám vlastně dělám kariéru a konkrétně díky ocenění ve Varšavě jsem teď také v Praze. Chopinova soutěž mi otevřela brány prakticky do celého světa. Koncertoval jsem například i v Japonsku, v opravdu krásných koncertních sálech. Nyní mám poměrně hodně práce, kterou musím vybalancovat s osobním životem. A ten se snažím žít normálně.

Na festivalu Pražské jaro nahrazujete Maurizia Poliniho, který ze zdravotních důvodů musel své vystoupení zrušit. Je to pro vás zavazující?Myslím, že publikum ví o náhradě s dostatečným předstihem a že nečeká, že do Prahy přijede Pollini číslo dvě. Budu ty skladby hrát, jak nejlépe dovedu, ale s vědomím, že v sále budou sedět i diváci, kteří by měli slyšet právě Polliniho. V tom je to zavazující i inspirativní. Velmi se těším, že budu hrát v tak nádherném koncertním sále, jakým je právě Dvořákova síň Rudolfina. Nesmírně se na dnešní koncert těším.

Můžete mi říci několik slov k repertoáru dnešního koncertu? Byl vaší volbou?Ano a bude to taková směs skladeb, které jsem hrál i na soutěži ve Varšavě. Takový průřez Chopinovou tvorbou. Zazní skladby z pozdního Chopinova skladatelského období, jako například Sonáta h moll. Ale zazní i skladby z jeho mládí, jako například Introdukce a Rondo Es dur. V něm je patrná opravdová radost ze života. Podobný repertoár je i na mém prvním profilovém albu. Na dnešním koncertu chci zkrátka představit Chopinovu osobnost z různých úhlů. Zazní Chopin vážný a melancholický, ale i Chopin, který je vlastně méně známý.

Máte nějakou interpretační zkušenost s tvorbou českých skladatelů?Zatím jsem neměl moc příležitostí ji objevit. Líbí se mi hudba Antonína Dvořáka i Bedřicha Smetany, ale do hloubky ji zatím neznám. Mám ale moc rád české interprety. Například Lukáše Vondráčka, čerstvého vítěze mezinárodní hudební Soutěže královny Alžběty. Ten hraje neuvěřitelně a v Belgii předvedl něco opravdu fenomenálního. Jsem jeho fanoušek.

03627811.png

Jaké jsou vaše nejbližší umělecké plány?Budu pokračovat v tom, co jsem zahájil před pěti šesti měsíci, tedy v sérii koncertů s hudbou, kterou mám rád. Těžiště je v tvorbě Chopinově, ale například za dva týdny budu hrát ve Varšavě i první klavírní koncert Johanesse Brahmse. Na mém příštím albu, které jsem právě dokončil, najdete i skladby Ludwiga van Beethovena nebo Georgese Enescu. A ty mám také moc rád.

autor: Daniel Jäger
Spustit audio