Čtyři na jednoho aneb Návštěva u Pražského kytarového kvarteta
Kolem mikrofonu stanice D-dur se tentokrát shromáždili se svým výběrem hudby pro vysílání dokonce čtyři muzikanti. Členové Pražského kytarového kvarteta hovoří o svém nástroji, o kytaristech a kytarových autorech, o tom, jak vnímají hudbu, jestli hrají i sólově a jestli by si troufli na loutnu, ale i o tom, zda byli ve Španělsku, což se v jejich případě předpokládá tak nějak samo sebou…
Pražské kytarové kvarteto vzniklo v první polovině osmdesátých let. Píše se rok 2026 a jeho zakladatel a umělecký vedoucí Marek Velemínský v něm doposud hraje. Ostatní už se vyměnili. Dalšími třemi členy souboru jsou nyní Matěj Freml, Patrick Vacík a Eliška Holá. Posledně jmenovaná dva roky, další dva podstatně déle. Všichni čtyři během setkání kolem mikrofonu hovoří, většinou každý zvlášť. A všichni čtyři jako hostitelé, jak je na stanici D-dur o víkendu zvykem, nabízejí hudbu k poslechu. Vesměs romantickou nebo impresionistickou a často kytarovou, ale zdaleka ne výhradně.
Virtuozita členů a široké výrazové schopnosti souboru během let inspirovaly řadu českých i zahraničních skladatelů ke zkomponování děl přímo pro kvarteto. Soubor má v repertoáru i vlastní transkripce skladeb různých stylových období. Historii PGQ psali mimo jiné Khaled Arman, Jiří Voborský, Marek Janda, Jiří Mrhal, Jan Tuláček, Martin Sauer a dlouho rovněž Václav Kučera.
Marek Velemínský, absolvent pražské konzervatoře a AMU, žák Jiřího Jirmala a Štěpána Raka, se věnuje kvartetu od roku 1984 na plný úvazek. Matěj Freml studoval u Václava Kučery, Petra Saidla, Martina Myslivečka a Vladislava Bláhy a doktorského studium na JAMU absolvoval pod vedením Barbary Marie Willi. Patrick Vacík, narozený v roce vzniku kvarteta, byl žákem Václava Kučery a Petra Saidla. Spolu s Matějem tvoří ještě kytarové duo Siempre Nuevo. Nejnovější a nejmladší členkou souboru je od ledna 2024 Eliška Holá, dříve Balabánová – absolventka JAMU v Brně u Martina Myslivečka a předtím absolventka Gymnázia s hudebním zaměřením v Praze a Pražské konzervatoře u Václava Kučery, jehož život se už uzavřel.
Během Návštěvy u Pražského kytarového kvarteta, které se ke zkouškám schází většinou u Marka Velímínského na Zbraslavi, ale někdy také u zbylých dvou pánů ve Zruči nad Sázavou, zní ve vysílání hudba od Debussyho, Ravela, Paganiniho, Chopina, Albénize, Granadose, Fally, Rodriga, Castelnuova Tedesca, Morena Torroby nebo Brouwera…, ze starších hudba Händelova a Vivaldiho, z novějších mimo jiné od Brittena nebo Ebena. A pro zajímavost a pro srovnání nejen kvartetní kytarová úprava klasiky z pera Marka Velemínského, ale i její původní podoba.
Hlavně jsme se chtěli vymanit z kategorie „netradičních souborů“, vzpomíná Marek Velemínský. Tehdy se podle něj netradiční vnímalo spíš jako podezřelý. „Po čtyřiceti letech snad mohu říci, že se to podařilo… Dnes už kvarteto čtyř kytar můžeme vnímat jako tradiční a jejich počet ve světě to jen potvrzuje,“ říká po dvaačtyřiceti letech.
Petr Veber
ČRo D-dur, sobota a neděle 18. a 19. dubna 2026, 8:00-12:00 s reprízou o půlnoci
