Donizettiho Lucrezia Borgia z Římské opery

„Byl vysoký, měl uvolněné, milé chování ... bylo nemožné s ním žít,  aniž by ho člověk miloval. ... Pracoval bez klavíru, bez přestávky ... a nikdo by neřekl, že skládá hudbu ...“ -  tak charakterizoval Donizettiho Adolf Charles Adam,francouzský skladatel,  u kterého Donizetti v Paříži pobýval.

Gaetano Donizetti  je příkladem velice plodného a ve své době úspěšného autora – napsal na 70 oper. – vážných i komických. Tvořil velice lehce až rutinním způsobem. Nicméně měl neomylný smysl pro jevištní účin své hudby. Z jeho tvůrčího odkazu je v současnosti součástí živého operního repertoáru jen několik z nich – nejčastěji inscenovanými jsou  Nápoj lásky, Lucie z Lammermooru, Don Pasquale nebo Favoritka.

Donizettiho opera Lucrezia Borgia vznikala na podzim roku 1833 a měla premiéru v Teatro alla Scala 26. prosince téhož roku. Jejím námětem  je stejnojmenné drama Victora Huga, které Felice Romani, autor libreta, rozdělil na prolog a dvě dějství. Byl to sám Donizetti, kdo Romanimu navrhl, aby z Hugova dramatu vytvořil libreto opery, protože ho zaujaly dramatické situace i ponurá atmosféra, která příběh obklopuje.

V  protagonistce Lucrezii Donizetti hudebně vykreslil dramatickou postavu ženy, která je stejně nemilosrdná ke svým nepřátelům jako milující ke svému utajovanému synovi. Role vyžaduje interpretku s vynikajícími hlasovými schopnostmi a velkým dramatickým potenciálem.

Ústřední  postava, Lucrezia Borgia (1480-1519) byla italská šlechtična z rodu Borgiů, nemanželská dcera papeže Alexandra VI. , která byla připravena při výkonu své moci bezohledně ničit všechny potencionální protivníky. Vyznačovala se krutostí a intrikami, ale údajně také nebývalým půvabem a nemravným způsobem života. Stala se inspirací pro řadu uměleckých ztvárnění. 

V době svého třetího a posledního manželství s ferrarským vévodou Alfonsem d´ Este přijíždí Lucrezia inkognito do Benátek, aby spatřila svého utajovaného syna Gennara, kterého musela v raném věku opustit. Mladík, který nezná pravdu, se cítí přitahován maskovanou dámou, až do chvíle, kdy mu jeho přátelé odhalí její identitu, strhnou jí masku a veřejně ji poníží. Od tohoto okamžiku se odvíjí řada dramatických událostí. Don Alfonso se chce zbavit Gennara pro podezření, že je jeho rivalem a milencem vévodkyně. Ta hnaná touhou po pomstě,  zinscenuje na oslavě ve Ferraře otrávení všech Gennarových přátel, kteří ji kdysi v Benátkách  uráželi. Pozdě zjišťuje, že je mezi nimi i Gennaro, kterému ve chvíli smrti přiznává, že je jejím synem.