Jan Fišer: „Asi bych to dnes příliš jinak nehrál“

30. březen 2017
03493357.jpeg

To řekl Jan Fišer, když dozněla úvodní hudba, vstupní část Ravelova Cikána, kterou v Českém rozhlase natočil před téměř 13 lety (a na klavír jej doprovodil Ivo Kahánek, který ve studiu Galerie Vinohradská 12 také seděl a doprovodil našeho hosta v živě provedené Massenetově meziaktní hudbě z opery Thaïs).

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Bylo to v roce 2004, který byl pro mladého nadaného muzikanta přelomový. Vrátil se ze čtyřletého studijního pobytu v USA (na Carnegie Melon University byl žákem Andrese Cárdenese, který jej sám do USA pozval poté, co se potkali na letních houslových kurzech a Jan mu poslal své nahrávky) a udělal konkurz na koncertního mistra do tehdejší Pražské komorní filharmonie. A tak s ní už 13 let cestuje po celém světě – před několika dny se vrátil z téměř měsíčního pobytu v Ománu a v lednu absolvoval rovněž měsíční turné do USA.

Na počátku byly měchačky! Jan Fišer s úsměvem vzpomíná na své začátky, když se coby malé „pachole“ motal kolem cvičícího otce Jiřího Fišera, vynikajícího houslisty, člena Sukova komorního orchestru a primária Doležalova kvarteta, dnes skvělého pedagoga. Připočteme-li zpívající a tančící maminku (s otcem se poznali v rodných Rokycanech ve folklorním souboru, kde Jiří byl primáriem muziky a napůl uměleckým šéfem celého souboru) a posléze rovněž hudebně nadaného mladšího bratra Jakuba (dnes primária Benewitzova kvarteta), hudba byla nedílnou součástí Janova života od narození – a ty měchačky prvními „houslemi“.

Prvních osm let jej vedla Hana Metelková a pak na konzervatoři prof. Jaroslav Foltýn. Pedagogové par excellence! Ale poté zamířil na studie do USA – porovnání studií v USA s našimi školami bylo velmi zajímavé. Také diskuse o stavbě houslí a poté o repertoáru PKF s ohledem na díla skladatelů 2. vídeňské školy a Aloise Háby, podnítil dotaz jednoho z posluchačů, přinesla mnoho zajímavých postřehů. Opravdovým zážitkem však byly úvahy o vztahu technické virtuozity a muzikantského citu v projevu houslisty, které vyplynuly z dotazu posluchačky paní Seifertové, jejíž otec Vojtěch Frait, koncertní mistr České filharmonie, byl Ondříčkovým žákem. Jan Fišer také samozřejmě vzpomínal na začátky dnes již renomovaného Dvořákova tria – Ivo Kahánek bohužel pospíchal, a tak jen letmo pozdravil posluchače.

Jan Fišer je skvělý vypravěč a charismatický muž, a tak byla živá Telefonotéka doslova nabita mnoha zajímavými fakty, informacemi a úvahami, které strhly také poměrně početné publikum v Galerii. To nakonec nahradilo soutěžící u přijímačů – všichni jsme totiž byli tak zaujati povídáním Jana Fišera, že jsme zapomněli vyhlásit soutěž. Nakonec ji tedy (až po vysílání) vyhrála jedna z přítomných návštěvnic Galerie Vinohradská 12, která do naší „živé“ Telefonotéky dojela až z Liberce. A tak aspoň „pro forma“ otázka, na kterou se odpovědi v záznamu pořadu nedočkáte: Jestlipak víte, v kterém roce zahajovala Pražská komorní filharmonie Pražské jaro?

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.