Jaroslav Svěcený a jeho futrál na čtvery housle

Jaroslav Svěcený před ateliérem
Jaroslav Svěcený před ateliérem

Pražský houslař Julius Alois Hubička byl prý workoholik. Říká to o něm houslista Jaroslav Svěcený, který si s ním ovšem, pokud jde o aktivity na poli koncertním, publikačním, organizačním, v ničem nezadá.

Jaroslav Svěcený má ve svém oboru hned dvě lásky – miluje jak housle, tak i houslařinu. Nedílnou součástí životopisů houslistů bývá informace – většinou v poslední větě – o stáří a dílně vzniku nástroje, na nějž umělec hraje. Čím starší, tím lepší, a nejlépe, když je to Stradivari, Guarneri, Amati nebo podobná slavná jména. V cévéčku Jaroslava Svěceného by tato informace zabírala celý dlouhý odstavec, neboť má ve své výbavě housle z mnoha dílen různých proveniencí  i časů. Jeho specialitou jsou koncerty, při nichž nástroje střídá podle stylu uváděné hudby. Protože hodně cestuje – po českých a moravských krajích i po blízké i vzdálené cizině – má dokonce speciální futrál, do něhož naskládá čtvery housle.

Pro posluchače je nejzajímavější, že si mohou ty různé nástroje poslechnout v průběhu dvou hodin trvání koncertu.

Před deseti lety připravil Jaroslav Svěcený v pražském Obecním domě mimořádnou výstavu „Slavné evropské housle“, pro niž shromáždil nástroje ze soukromých evropských sbírek včetně dobových dokumentů nebo zařízení houslařské dílny. A před třemi roky představil šestnáct unikátních nástrojů z celé Evropy v Galerii Českého rozhlasu na komornější výstavě  „Slavné housle na vlnách rozhlasových“ - nejstarší housle byly z roku 1602, zajímavostí byly žulové, dva a půl kilogramu těžké housle z dílny sochaře Karla Kadeřábka (dá se na ně hrát, ale „dřevo je dřevo“).

Domácí atmosféra

Nevíme a nikdy se nedozvíme, jak zněly nástroje z Händelovy nebo Bachovy doby, když byly nové – my je známe už jen jako staré.

Posedlost houslařskými detaily je součástí umělcovy celoživotní mise – zpřístupňovat, přibližovat, komunikovat takzvanou vážnou hudbu posluchačům všech generací jako každodenní potřebu, něco, bez čeho se člověk prostě nemůže obejít. V rámci své vize založil Jaroslav Svěcený i vlastní vydavatelství a od roku 2003 organizuje festival Tóny Chodovské tvrze – jako příspěvek do místního kulturního života obyvatel pražského sídliště Jižní Město. Ve stejném roce inicioval také vznik velikonočního festivalu ve Smiřicích (Smiřické svátky hudby) a aby toho nebylo málo, před čtyřmi roky přišel s nápadem festivalu Jihočeské Nové Hrady, který se – jako takřka všechno, do čeho Jaroslav investuje svou energii – ujal a letos koncem července proběhne už počtvrté.

Mahlerova hudba mě fascinuje. Škoda, že nenapsal nic pro housle.

Jaroslav Svěcený (1960) pochází z Hradce Králové, na sólistickou dráhu vstoupil už během studií na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění. Jeho koncertní turné a festivalová vystoupení, ale také účinkování při nejrůznějších příležitostných, charitativních a všelijak přesahových příležitostech jdou počtem do tisíců. V mnoha ohledech tak kráčí ve stopách slavných virtuózů, na jejichž nástroje často i hraje.

Odpočinek...

Ravelovo Bolero poslouchám celý život – a vždycky se zatajeným dechem.

Na návštěvu se za Jaroslavem Svěceným vydáme do jeho pražského ateliéru, v němž vám na první pohled padnou do oka housle, housle a zase housle. Jaroslava musím krotit, aby přestal na chvíli hrát a řekl mi něco o té či oné hudbě, kterou pro posluchače stanice D-dur vybral k víkendovému poslechu. Ale sotva začne vyprávět, činí to se stejným nasazením, jako když hraje. Inu, rozený popularizátor! Data sype z hlavy, taháky nepotřebuje. Mezi jeho oblíbené skladby patří Dvořákova Novosvětská, Rachmaninovův 3. klavírní koncert (ale musí to být s Horowitzem!), Mahlerova První, Ravelovo Bolero.

Jaroslav Svěcený

Ve Spojených státech říkají "náš Dvořák" a já na to "jasně, ale z Čech".

Renesanční suitu od Štěpána Raka posloucháme s trochou nostalgie, protože je to z historické nahrávky Pražského marimbového tria, v němž hrál legendární Miroslav Kokoška – ale sama hudba nás zase až tak moc do melancholie nepustí. V autě poslouchá Jaroslav Prokofjeva, Gershwina, ale také Guillaumea de Machaut. A saháme i po cédéčkách z edice Slavné české housle, na níž Jaroslav postupně zachycuje zvuk nástrojů z dílen dávných i současných houslařů ve skladbách Giuseppa Tartiniho, G. F. Händela, Františka Bendy, Arcangela Corelliho nebo W. A.Mozarta.

Vysíláme na stanici D-dur v sobotu a v neděli 1. a 2. června 2019  8:00 do 12:00.