Krásnohorská a Němcová. Osvěcujte mozky, rozněcujte duchy, dávejte příklad!

4. listopad 2017

Boženu Němcovou dělil od Elišky Krásnohorské rozdíl celé generace. Obě ale sbližuje literatura a možná ještě silněji aktivistický přístup k dění ve společnosti. Jejich veřejné vystupování je pro chápání jejich osobností stejně důležité jako znalost jejich díla.

Sto sedmdesáté výročí narození spisovatelky, libretistky, novinářky a v neposlední řadě feministky Elišky Krásnohorské připadá na 18. listopadu 2017. Jen o den dříve má premiéru opera Jsem kněžna bláznů, kterou skladatelka Lenka Nota a libretistka Olga Sommerová věnovaly osobnosti zakladatelky moderní české prózy Boženě Němcové.

03794974.png

Na opeře Jsem kněžna bláznů pracovala Lenka Nota s přestávkami devět let. Původní verze opery vznikla díky projektu „Bušení do železné opony“, který v Národním divadle iniciovali Daniel Dvořák a Jiří Nekvasil. Lenka Nota tehdy požádala o libreto známou dokumentaristku Olgu Sommerovou – autorku životopisného dokumentu o Němcové a předsedkyni Společnosti Boženy Němcové. Vzniklo dílo kombinující komorní hudební zpracování, strohost faktického pohledu i patetickou oslavu velké ženy české historie.

Ženy – umělkyně jsou podle Lenky Noty často pokládány za krkavčí matky, které se víc věnují své práci než domácnosti a dětem. Na realizaci opery Jsem kněžna bláznů pracuje paradoxně tým složený takřka ze samých žen v čele s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a režisérkou Kristianou Belcredi.

Jméno Elišky Krásnohorské se obvykle vyslovuje jedním dechem se zakladatelem novodobé české opery Bedřichem Smetanou. Byla autorkou libret jeho tří posledních dokončených oper – Hubičky, Tajemství a Čertovy stěny – i nedokončené Violy.

Božena Němcová, žena, kterou minul úspěch

03292470.jpeg

Její pohádky jsme možná poslouchali dřív, než jsme se sami naučili číst. Její nejproslulejší dílo, Babička, bylo naší povinnou četbou. Božena Němcová je zřejmě nejznámější českou spisovatelkou. O jejím životě i díle byly vedeny dlouhé diskuze, vzpomínali na ni současníci, přítelkyně, psali o ní literáti, dokonce filozofové zkoumali podstatu jejího myšlení.

Byli také se Smetanou důvěrnými přáteli a jejich korespondence je pozoruhodným zdrojem informací o jejich společné práci, stavu tehdejší české hudby i společnosti. Dochovala se z ní především ta část, jejíž autorkou byla Krásnohorská, ale ani z té často není obtížné si domýšlet, co jí Bedřich Smetana psal.

Ve studiích i vzpomínkách Eliška Krásnohorská jasně formuluje své postoje k umění a objasňuje vztahy k významným osobám české politiky a veřejného života. Popis jejího setkání s doktorem Františkem Ladislavem Riegrem nelíčí předního českého politika zrovna v příznivém světle. Z textů je cítit pozoruhodná kombinace progresivních feministických stanovisek s konzervativním přístupem k vlastenectví.

autor: Boris Klepal
Spustit audio