Lásky žal i smích Jana Evangelisty Zelinky

Varhany v evangelickém kostel v Děčíně

Mimořádný vltavský Operetní večer je věnován dílu Jana Evangelisty Zelinky, zhudebňujícímu Goldoniho komedii Zamilovaní. Dirigentem historické nahrávky z roku 1960 je Vlastislav Antonín Vipler.

Jméno českého skladatele Jana Evangelisty Zelinky (1893 - 1969) patří v současnosti spíše k těm pozapomenutým, s nimiž se můžeme setkat už jenom na stránkách odborných hudebních slovníků či heslovitých odkazů a to ještě staršího data vydání.

Ačkoliv občanským povoláním byl Zelinka úředníkem v Městské spořitelně v Praze, hudba ho provázela po celý život. Jeho otec byl ředitelem řady pražských kůrů, skladatelem především církevní hudby a také prvním, kdo zasvětil svého syna do tajů hudby. Z dalších významných osobností, u nichž se Zelinka hudebně vzdělával, byl jeho strýc Otakar Zich a později renomovaný šéf opery Národního divadla v Praze Otakar Ostrčil. Ve 20. a 30. letech byl Zelinka činný jako klavírista, hudební organizátor, kritik a také jako skladatel.

V kompozičních začátcích Zelinku nejvíce podporoval právě Otakar Ostrčil, který provedl v pražském Národním divadle jeho první hudebně-dramatické práce, opery Dceruška hostinského (1925) a Devátá louka (1931) a balet Skleněná panna (1928).

Od roku 1942 se Zelinka věnoval výhradně hudbě a spolupracoval jako skladatel i dirigent s předními pražskými divadly té doby: s Tylovým (dnes Stavovským) divadlem, Divadlem Na Poříčí, s Komorním a Vinohradským divadlem, ale i s Operou 5. května a v neposlední řadě i s Československým rozhlasem.

Jan Evangelista Zelinka byl velmi plodným skladatelem a věnoval se téměř všem hudebním žánrům (písně, sbory, kantáty, komorní hudba, symfonická hudba). Nejvíce skladeb však vytvořil v hudebně-dramatickému oboru. Napsal hudbu ke stovkám divadelních a rozhlasových inscenací a rovněž i k několika filmům (např. Třetí rota režiséra Svatopluka Innemanna, 1931, nebo Červená ještěrka režiséra Františka Sádka, 1948). Značná část tvorby je věnována též dětem.

Zelinkova komická komorní zpěvohra o 3 dějstvích Lásky žal i smích, na libreto Františka Doubravy podle komedie Zamilovaní Carla Goldoniho, vznikala v letech 1946-58. Hudebně jde o milou, roztomilou buffu tradičního ražení. Ačkoliv Zelinkova hudba není výrazně osobitá (nelze tu nevzpomenout na geniální českou operu buffu ze 40. let Iši Krejčího Pozdvižení v Efesu), přesto velice dobře koresponduje s dějem a po poctivém divadelním způsobu slouží dílu tak, aby především vynikl půvab slova a Goldoniho humoru.

Na počátku 60. let min. stol. byla v Československém rozhlasu v Praze pořízena studiová nahrávka Zelinkovy komické zpěvohry Lásky žal i smích, za jejímž vznikem stál neúnavný propagátor operet a hudebních komedií na divadle i v rozhlase (v době, kdy se nad tímto žánrem stahovala mračna zániku), legendární herec a režisér Oldřich Nový. Ten také upravil Zelinkovu buffu do rozhlasové podoby a se šarmem sobě vlastním k ní namluvil průvodní slovo.

Nového rozhlasová úprava kombinuje operní a činoherní nastudování v podobě dvojího pěveckého a hereckého obsazení. A to je další deviza, kterou Zelinkovo dílo získalo, další půvab: budeme si tu moci tak připomenout, doslova bok po boku, pěvecké a herecké výkony skutečných legend, mistrů svých oborů té doby, éry staré gardy Národního divadla v Praze.

Jsou to:
Karel Berman / Josef Beyvl (Pantalone), Helena Tattermuschová / Jana Dítětová (Mirandolina), Antonín Votava / Josef Vinklář (Florindo), Jiří Joran / Bohumil Švarc (Meneghetto), Libuše Salabová / Jiřina Petrovická (Lucietta) a další.
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK řídí Vlastislav Antonín Vipler a v klavírních improvizacích hraje sám autor Jan Evangelista Zelinka.