Libuše Márová, operní pěvkyně
„Člověk musí znát své síly, kriticky posoudit na co skutečně stačí, a když je čas předat včas žezlo mladým“, říká po své sedmdesátce vynikající altistka Libuše Márová a dlouholetá sólistka naší první scény.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Libuše Márová odešla do uměleckého důchodu před několika lety, ještě na vrcholu svých sil a v plné svěžesti. Dnes vyučuje na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění (HAMU) zpěv a předává své bohaté jevištní a vokální zkušenosti mladé generaci. Ve svém soukromí cvičí pilates, pravidelně plave a ráda chodí pěšky, třeba ze svého vinohradského bytu až na Malostranské náměstí, kde se na ni v Lichtenštejnském paláci těší dychtiví studenti. V kolektivu mladých nachází totiž svou novou pracovní realizaci a o své dlouholeté zkušenosti se může podělit se začínajícími pěvci.
Libuše Márová pochází z hudebně založené rodiny. V polovině 60. let minulého století ukončila HAMU a pokračovala dále soukromě ve studiu zpěvu. V sezóně 1965/1966 získala angažmá v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla, v další sezóně už je sólistkou opery Národního divadla v Praze. V 70. letech hostovala v Komische Oper v Berlíně, kde prošla vynikající režijní školou Waltera Felsensteina. Vystupovala též v Norsku, Maďarsku, Nizozemí a dalších zemích, věnovala se hojně koncertní činnosti.
V Telefonotéce jsme se tentokrát v hudebních ukázkách zaměřili na písňovou tvorbu, která je v českých zemích spíše opomíjena, zatímco v Německu se stále úspěšně rozvíjí tradice tzv. Liederabend (písňový večer). Od roku 2001 vyučuje Márová zpěv na hudební fakultě pražské Akademie múzických umění, natočila snímky pro gramofonové společnosti Panton, Supraphon, Decca, rozhlas i televizi. Při jejich poslechu můžeme spolehlivě říci, že patřila mezi nejlepší české operní pěvkyně druhé poloviny 20. století.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.