LONG PLAY festival v Brooklynu: maratón hudebního dobrodružství

BANG ON A CAN – to je hudební kolektiv, který v roce 1987 založili tři američtí skladatelé, kteří zůstávají jejími uměleckými řediteli: David Lang, Julia Wolfe a Michael Gordon. Jejich život a práce jsou úzce spjaté s městem New York. Svůj stále ještě mladý LONG PLAY festival se rozhodli situovat výhradně do Brooklynu, kde má organizace své sídlo. Bang on a Can proslul svými koncertními maratony, spoluprací se stovkami umělců z celého světa a multižánrovým propojováním notované i spontánně komponované či improvizované hudby. Českému rozhlasu D dur poskytli v době letošního ročníku všichni tři skladatelé exkluzivní rozhovory a s nimi vhled do koncepce a dramaturgie svých maratónů. Jen ten letošní čítal během čtyř dní  (30. 4. - 3. 5.) více než 70 vystoupení na 11 místech brooklynského downtownu.

Michael Gordon, Philip Glass, Julia Wolfe, David Lang|foto:Stephanie Berger

„Když jsme začínali – a to bylo před 39 lety, což je absurdní – Michael Gordon, Julia Wolfe a já jsme byli mladí skladatelé. A když jste mladý skladatel, nikdo nechce hrát vaši hudbu. A máte spoustu času rozhlížet se po světě a přemýšlet o věcech, které by se měly změnit. Jednou z těch věcí, které jsme chtěli změnit, bylo publikum pro současnou hudbu a celý zážitek ze současné hudby“, říká David Lang a pokračuje: „Ta představa, že se tolik věcí děje současně, že existuje tolik komunit posluchačů, tolik různorodosti, tolik lidí, kteří tak tvrdě pracují, aby dělali něco zajímavého, silného a komplexního – to je svět, ve kterém chci žít!“

David Lang vzpomínal také na Agon Orchestra, se kterým spolupracovali, hlavně v 90. letech. A další jeho česká vazba: Biberovy sonáty, které Langa inspirovaly k vlastním Mystery Sonatas. I ty jsou na programu čtyřhodinového bloku. Také část z díla Antracitová pole. Julia Wolfe za toto oratorium obdržela Pulitzerovu cenu. Ohledně Bang on a Can vysvětluje: „Od samého začátku jsme byli velmi inkluzivní vůči různým druhům hudby, pokud v ní je přítomen nějaký experimentální, dobrodružný aspekt - něco experimentálního v jazzu, popu nebo samozřejmě něco experimentálního v tom světě, ve kterém tvoříme – což byste asi nenazývali klasikou, ale spíše koncertní hudbou, notovanou hudbou, notovanou mnoha různými způsoby.

Michael Gordon vyrostl na rockových kapelách. Na úvod našeho rozhovoru k LONG PLAY festivalu říká: „Snažíme se bourat bariéry, které si lidé staví mezi hudební kategorie. Myslíme si, že posluchači s otevřenýma ušima a dobrodružní lidé chtějí poslouchat hodně – jsme otevřeni veškeré hudbě, která není komerční. Ať přichází odkudkoli. Snažíme se prostě naházet na jeden festival hodně nekomerční hudby, o kterou mají lidé zájem.“ A Gordonovo hypnotické dílo Trance mělo na fantasticky navštíveném festivalu obrovský úspěch.

Čtyřhodinový blok inspirovaný LONG PLAY festivalem obsahuje ještě skladby, jejichž autory jsou např. jubilanti Steve Reich a Philip Glass nebo Morton Feldman, ale také Anthony Braxton, James Tenney, Ken Thomson, Iva Bittová s Bang on a Can z alba ELIDA nebo nejmladší z nich Kanaďanka Sarah Davachi s Quatuor Bozzini.