Marek Vrabec: Hvězdy mají sloužit Dvořákovi
Umělecký ředitel festivalu Dvořákova Praha Marek Vrabec začlenil hvězdné pěvce do sólistických ansámblů v Dvořákových oratoriích.
Sopranistka Kristina Opolais, nová představitelka Rusalky v newyorské Metropolitní opeře, si tak poprvé v životě zazpívala ve Dvořákově Stabat Mater. Letos a napřesrok si festival stanovil úkol provést všechna Dvořákova kantátová a oratorní díla včetně zřídka slýchaných opusů.
Dávat umělcům zajímavé umělecké příležitosti a impulzy k proměně jejich kariéry považuje Marek Vrabec za jednu z důležitých rolí festivalu. Právě proto představují na Dvořákově Praze v rámci Dne D také mladé umělce - festivalové debutanty.
V umění je potřeba riskovat. Ne vše vždy vyjde, ale to k cestě hledání patří. Umění není měřitelné, nedá se předem odhadnout a naplánovat. A pokud ano, je to podezřelé.
Dramaturgii považuje za uměleckou disciplínu, ke které je zapotřebí mít talent. Vytváření festivalu je tvůrčí proces, který vzniká v úzké spolupráci s umělci a publikem. Festival je svým způsobem produkt. Aby byl úspěšný, musí být unikátní a nezaměnitelný.
Umění je drahé a nevydělává, není to šoubyznys. Rozdělování podpory ze zdrojů veřejných financí není u nás vždy koncepční. Když se začne mluvit o tom, kdo a kolik by měl dostat, nastává mezi festivaly boj. V posuzování uměleckých a ekonomických kritérií sotva dojde ke shodě, je proto obtížné vytvořit ke všem spravedlivý systém.
Mělo by se ale aspoň z rodinného stříbra vytřídit kočičí zlato.
Jako čtyřiadvacetiletý pořadatel koncertů na Pražském Hradě dělal všechno. Stěhoval židle ve Španělském sále, sháněl notové pulty, vyzvedával umělce vlastním autem na letišti, přesouval v sále klavír, roznášel letáky, rozmisťoval plakáty po hradních nádvořích, prodával vstupenky. "Vzpomínám na to se sentimentem, ta práce měla tehdy své kouzlo," konstatuje Marek Vrabec a dodává, že dnes už se situace zcela změnila a Dvořákova Praha má úžasný profesionální tým, ve kterém zodpovídá každý za svůj úsek.
Svou vlastní proměnu vidí v tom, že se časem naučil nepodléhat tolik tíze zodpovědnosti. "Práce mě méně opotřebovává a víc si ji užívám. Jednou, dvakrát za rok se mi na koncertě stane, že mě hudba strhne a přenese do jiné dimenze, poslouchám ji a přeji si, aby nikdy neskončila."
Čtěte takéVizitky, rozhovory s lidmi, kterým umění proměňuje život. Od 4. září na Vltavě
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
