Mistr operety Franz von Suppé: Penzionát (Das Pensionat) a Lehká kavalérie (Leichte Kavallerie)

4. únor 2017

Franz von Suppé (1819–1895) pocházel z dalmatského Splitu. Hudební talent se u něj projevil brzy a rozvinuli ho italští učitelé. Do Vídně sice přišel šestnáctiletý Suppé s cílem studovat medicínu, ale univerzitu brzy opustil, touha uplatnit se v hudbě se nedala zapřít.

Vysíláme 4. února ve 20:00.

Začátky vídeňské operety

Suppého skladatelské začátky směřovaly k duchovní hudbě, napsal několik mší a pokoušel se také o operu, ale první významný přelom znamenal rok 1841, kdy ředitel a nájemce Divadla v Josefstadtu Franz Pokorny (roku 1845 ještě koupil Divadlo na Vídeňce) angažoval Suppého jako kapelníka. Za úkol dostal Suppé aranžovat skladby jiných autorů, psát hudbu k fraškám a dalším účelům podle okamžité potřeby. Tak se například oznamovalo: „C. k. Divadlo v Josefstadtu uvádí poprvé lokální obrázek se zpěvy a uměleckými gymnastickými produkcemi Ráno, poledne a večer ve Vídni ve dvou dějstvích s hudbou pana kapelníka Franze von Suppé.“ „Ve prospěch pana kapelníka Franze von Suppé se uvádí poprvé Marie, dcera pluku, vaudeville ve dvou dějstvích volně podle francouzské předlohy, hudba od různých skladatelů.“ „Předehra k dramatu Mozart Franze von Suppé byla jako vždy odměněna bouřlivým potleskem.“ „Poprvé: Komediant aneb Lekce lásky, fraška se zpěvem a tancem, hudba pana kapelníka Franze von Suppé.“ Nebo „Mozartova apoteóza, melodram s hudbou Franze von Suppé“.

Také ale například čteme roku 1851 zprávu z Innsbrucku: „Zdejší Akademie hudebního umění jmenovala kapelníka c. k. Divadla na Vídeňce pana Franze von Suppé koncertním mistrem. Volba byla všemi členy Akademie přijata s naprostým souhlasem, neboť Suppé je mužem skutečného hudebního vzdělání a energie.“ Nebo o šest let později: „Salcburské Mozarteum jmenovalo pana kapelníka Franze von Suppé svým čestným členem.“ A také: „Italský spolek Società adriaca, založený talentovaným skladatelem a kapelníkem Franzem von Suppé, uspořádal zahajovací koncert, na němž byla uvedena díla Palestrinova, Orlanda Lassa, Boccheriniho, Cherubiniho a dalších.“ Tato poslední zpráva o činnostech všestranného hudebníka je z roku 1860. A právě toho roku vzniklo dílo, které se považuje za okamžik zrodu vídeňské operety.

První vídeňská opereta

03783098.jpeg

24. listopadu 1860 měla v Divadle na Vídeňce premiéru Suppého jednoaktovka Penzionát. Předlohou byla komická opera francouzského skladatele Françoise Devienna Les Visitandines na libreto Louis-Françoise Picarda z roku 1792. Vizitantky byly příslušnice ženského řádu Navštívení Panny Marie, děj Deviennovy opery se odehrával v klášteře, ale v Suppého operetě je přenesen do dívčího penzionátu – v katolickém Rakousku se klášterní prostředí v komickém kontextu nemohlo na jevišti objevit. O ohlasu novinky svědčí zprávička, která se brzy objevovala s periodickou pravidelností v denním tisku: „S výjimečným ohlasem přijatou komickou operetu Penzionát od Franze von Suppé je možno obdržet pouze mým prostřednictvím. Velice zdařilé dílo geniálního skladatele lze bez obtíží uvádět na všech domácích i zahraničních scénách i bez dekorací, úspěch je jistý. Josef Böhm, divadelní agent, Vídeň.“

Dějištěm operety je dívčí penzionát, k jehož chovankám patří dívka Helena. Do penzionátu se vloudí Helenin nápadník, mladý právník Karl, aby svou milou seznámil s podmínkou jejího otce: ten dá souhlas ke svatbě pouze tehdy, když si Karl najde do osmačtyřiceti hodin místo. A Karl toho – s pomocí intriky, k jejímuž provedení pomůže jeho přítel Florian a další chovanky – také dosáhne. Představená penzionátu jmenuje Karla správcem své instituce. Čtyři roky před Penzionátem se vídeňské publikum poprvé setkalo se jménem Jacquese Offenbacha a Franz von Suppé vědomě komponoval podle francouzského vzoru. Kromě kankánu a dalších rytmů však bohatě využil valčík, který se stal pro budoucnost vídeňské operety charakteristickým.

Penzionát měl úspěch nejen pro svěží, skvěle instrumentovanou hudbu Franze von Suppé a pro vtipné libreto. Kromě dvou mužských rolí a představené penzionátu se publikum mohlo těšit z houfu mladých sličných hereček a zpěvaček v roli chovanek, a dívky, toužící po divadelní kariéře, viděly v těchto roličkách příležitost k uplatnění talentu – Penzionát tak poskytl příležitost k řadě divadelních debutů.

…a první opereta s uherským koloritem

03783100.jpeg

Následovaly Suppého neméně úspěšné operety Vykladačka karet, Deset děvčat a žádný muž, Veselí hoši, Krásná Galathea, a 24. března 1866 se, tentokrát v Carlově divadle, uskutečnila premiéra Lehké kavalérie. Doba, v níž opereta vznikla, nebyla právě klidná, rostlo napětí mezi Rakouskem a Pruskem, které vyústilo v létě toho roku sice v krátkou, ale pustošivou válku, končící rakouskou porážkou, Uhry usilovaly o autonomii, které v následujícím roce dosáhly, a jejich snahy podněcovaly nacionálně motivované projevy také mezi slovanským obyvatelstvem monarchie.

A právě za této situace se v ději Lehké kavalérie objevili uherští husaři, tančil se čardáš a starý husarský strážmistr se shledal ve vesnici na rakousko-uherské hranici se svou dcerou, o jejíž existenci neměl tušení: „Po těžkém kalibru církevních, ‚českých‘ a ústavních otázek, vylepování a zase strhávání plakátů, po lidových shromážděních a adresách je zvlášť blahodárným potěšením pohled na několik veselých maďarských husarů, zejména když jsou plni šibalství, ale také tak milí jako ten starý strážmistr Jánoš, který si ráno pochutnává na špeku s pálenkou, v poledne s paprikou, večer zase s pálenkou a pak na závěr na pálence se špekem, a přesto prolévá horké slzy, když vzpomíná na svou mladou lásku,“ stojí v jedné z kritik.

Nahrávky operet Franze von Suppé Penzionát a Lehká kavalérie pořídil Velký vídeňský rozhlasový orchestr za řízení Maxe Schönherra v letech 1968 a 1969 pro Rakouský rozhlas. Vydala je Společnost pro podporu dokumentace pěveckého umění 20. století v Hamburku („Hamburger Archiv für Gesangkunst“).

03783083.jpeg

Franz von Suppé: PENZIONÁT (Das Pensionat)
Opereta o 1 dějstvích, libreto C. K. podle francouzské opery Les Visitandines

Osoby a obsazení:

Brigitte, představená dívčího pensionátu..................................... Marianne Lozal
Helene, chovanka......................................................................... Elisabeth Roon
Sophie, chovanka......................................................................... Lotte Ledl
Ida, chovanka............................................................................... Margit Opwasky
Amalie, chovanka........................................................................ Alice Groß-Jiresch
Ottilie, chovanka.......................................................................... Elisabeth Schwarzenberg
Melanie, chovanka....................................................................... Else Macha
Karl, mladý jurista....................................................................... Hupert Paule
Florian, jeho sluha....................................................................... Fritz Pilecky
Hraje Großes Wiener Rundfunkorchester, řídí Max Schönherr

Rozhlasová nahrávka Rakouského rozhlasu ve Vídni ze 12. června 1969, vydaná Společností pro podporu dokumentace pěveckého umění 20. století Hamburk („Hamburger Archiv für Gesangkunst“).

Franz von Suppé: LEICHTE KAVALLERIE (Lehká kavalerie)
Opereta o 2 dějstvích, libreto Carl Costa

Osoby a obsazení:

Pankraz Bums, starosta…………………………………………… Emmerich Arleth
Hermann, jeho svěřenec………………………………………….. Karl Terkal
Apollonia, starostova žena……………………………………...…Marianne Lozal
Vilma………………………………………………………………Laurence Dutoit
Pankraz Jimber, hokynář…………………………………………..Herbert Lenobel
Bonifatz Weissling, pekař…………………………………………Kurt Equiluz
Eulalia, jeho žena………………………………………………….Elisabeth Hölzl
Dorothea, jejich dcera……………………………………………..Irmtraud Saricza
Kitt, sklenář………………………………………………………..Franz Emmerich
Regina, jeho dcera…………………………………………………Eva Maria Kappel
Janos, strážmistr husarů……………………………………………Kurt Preger
Stefan, husar………………………………………………………. Didi Kirschpichler
Carol, husar……………………………………………………….. Emil Moha

Hraje Grosses Wiener Rundfunkorchester, zpívá Chor des Österreichisches Rundfunk Radio Wien, sbormistr Gottfried Preinfalk, řídí Max Schönherr. Nahrávka Rakouského rozhlasu ORF z dubna roku 1958 vydaná Společností pro podporu dokumentace pěveckého umění 20. století Hamburk („Hamburger Archiv für Gesangkunst“)

autoři: Libor Dřevikovský , Vlasta Reittererová
Spustit audio

Více z pořadu