Návštěva u violisty Vladimíra Bukače
Uměleckou dráhu Vladimíra Bukače představíme v pořadu Na návštěvě 12. září 8:00-12:00.
Ačkoli nepochází z hudební rodiny, byl přitahován tajemnou mocí hudby. Jeho brnkání na klavír povzbudilo rodiče, aby mu na Vánoce darovali plechové housličky. A poté, když je nechtěl pustit z ruky, dostal skutečný nástroj. Nejprve čtvrtky, pak půlky, tříčtvrtky a nakonec celé housle a jeho spřízněnost s hudbou rostla s velikostí nástroje. První veřejné vystoupení se odehrálo v cimbálové muzice Václava Haztíka, do které ho přivedl jeho otec, amatérský houslista, povoláním právník. Stalo se, že v kapele potkal hostujícího houslistu, kterým nebyl nikdo jiný než Jiří Pavlica. Stali se přáteli a tak se v hudebním programu Bukače objeví i nahrávky souboru Hradišťan.
První kroky v hudební vzdělání mu poskytla hudební škola Žerotín, později se dostal do péče legendární učitelky generací našich houslistů Nory Grumlíkové. Matka ho pravidelně vozila vlakem na lekce do Dejvic, a už tam Vladimír potkal kamaráda, s nímž prožil léta na studium na koleji a na koncertních pódiích. Když upořádal koncert ke svým nedávným šedesátým narozeninám, hrál s ním Ivan Ženatý Duo G dur K 423 Wolfganga Amadea Mozarta. Přítomné Bennewitzovo kvarteto mu dalo vzpomenout na život strávený s Talichovým kvartetem a z Drážďan přijel kolega pianista Robert Umanovský.
Vladimír Bukač šel do světa jako houslista. Po absolutoriu Akademie múzických umění u paní profesorky Nory Grumlíkové studoval ve třídě Wolfganga Marschnera na Vysoké hudební škole ve Freiburgu. Možná zapůsobila tajemná aura jeho předka, operního skladatele Heinricha Marschnera, který se narodil v rodině českého řemeslníka v Žitavě, že se Vladimír ocitl právě u nich. Profesor Marschner, příznivec druhé vídeňské školy a frekventant darmstadtských letních kurzů rozhodně ovlivnil českého studenta a kromě toho mu poskytl záštitu mužské energie poté, co Vladimíra v jeho jinošském věku navždy opustil otec.
Po studiích koncertoval houslista Vladimír v Japonsku a vyzkoušel si tam violu. Bukač se však záhy stal sekundistou v Talichově kvartetu po Janu Kvapilovi. Ale jen na pár let. S příchodem houslisty Petra Macečkado sekundu se Bukač defilnitivně zmocnil violy, aby se už k houslím nevrátil.
V roce 1995 byla s podporou francouzských institucí a starosty města Telče založena Francouzsko – česká akademie, kde začal Bukač působit, dnes je uměleckým ředitelem instituce a lektorem kurzů. A také vede kurzy na Royal Northern College of Music v anglickém v Manchesteru. Po čase se k němu připojil Ivan Ženatý. V roce 2002 byl Vladimír Bukač povolán k profesuře na Vysoké hudební škole Carla Marii Webera v Drážďanech. Profesorem je tam také kolega Ženatý.
V roce 2016 se stal profesorem na Královské konzervatoři v Bruselu, kde dlela před mnoha lety paní profesorka Nora Grumlíková jako studentka. Jejím profesorem byl Carlo van Neste. A její student Vladimír Bukač je dnes na škole profesorem.
Vladimír Bukač byl opakovaně zván do poroty Mezinárodní hudební soutěže v Ženevě, je opakovaně přítomen v porotě soutěže Lionela Tertise na ostrově Man, jako jediný porotce byl dvakrát pozván do soutěže ARD v Mnichově. Vedle toho se opakovaně účastní hudebních festivalů v evropských destinacích – Helsinkách, Sardinii, Prades nebo v Japonsku, Izraeli a Spojených státech severoamerických.
Pro Vladimíra Bukače má zvláštní přitažlivost Japonsko. Působil tam letech 1990 až 1993 jako sólista a komorní hráč a hostoval tam i v tomto roce. V Japonsku také sídlí vydavatelská firma, která letos pořídila reedici nahrávky kompaktního disku realizovaného na vysoké hudební škole v Drážďanech.
Významnou etapou jeho uměleckého života bylo angažmá v Talichovi kvartetu, kde hrával od roku 1993 až do roku 2018. Jejich turné křižovala především Francii, kterou soubor zaujal soutěžním vítězství v Évianu, Firma Calliope vydala souboru více než třicet kompaktních disků. Často hostovalo kvarteto ve Spojených státech severoamerických a jinde ve světě.
Vladimír Bukač pořídil řadu nahrávek pro Český rozhlas zejména z hudby skladatelů 20. století. Jeho výběr nahrávek na kompaktní disky a pro rozhlas je veden hledačstvím. Nahrál tři sólové suity Maxe Regera a světovou premiéru violového koncertu Františka Domažlického. Nahrávky Vladimíra Bukače si získaly přízeň časopisů The Strad Magazine a Gramophone.
Talichovo kvarteto jako úplně první na světě natočilo komplet Mendelssohnových kvartetů. K tomu se váže tento příběh:
Měli jsme koncert v krásném sále v Los Angeles a o přestávce na námi přišel jeden pán. Měl pouzdro na dva nástroje a říkal, pánové můžu vám tady něco ukázat, tak jsme si tak v duchu říkali, co nás ten pán tady ruší, zrovna o přestávce, co nám jde ukázat. No, ale říkal, hele to se vám bude líbit. Otevřel pouzdro a měl tam dvoje housle – Guarnerky del Jesú a Stradivárky z roku 1714, ze zlatého období. Nádherné nástroje a asi pět smyčců v hodnotě každý za 10 tisíc dolarů, takže v tom pouzdře měl, já nevím patnáct milionů USD dohromady. A říkal, jak se vám to líbí, zahrajte si na ně. Kolegové si zahráli, já už jsem hrál violu – a pán řekl, tak druhou půlku koncertu si na ně odehrajte. Samozřejmě to jsou nástroje, které člověk může vzít a rovnou hrát. Znělo to fantasticky a on říkal, máte v plánu ty Mendelssohny, tak já budu jezdit do Prahy a já Vám ty nástroje vždycky půjčím. Takže on létal kvůli nám do Prahy, protože pojistka na ty nástroje byla postavená tak, že neměly být v jiných rukách než v jeho. Asi sedmkrát přiletěl do Prahy na vlastní náklady, půjčil nám nástroje, a po natáčení si je zase odvezl. Byl to lékař, vzpomínám, a velmi vzdělaný pán. Takže komplet těch Mendelssohnových kvartetů je nahrán na ty vzácné nástroje.
Vladimír Bukač
