Nová síň je nutností. V Brně není kde hrát Glagolskou

2. leden 2018

Československo bylo v Brně vyhlášeno až 29. října 1918, a to z balkonu Besedního domu. Jen o několik místností vedle, s výhledem na stejné náměstí, má pracovnu ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová. Stanice D-dur je u ní na návštěvě 6. a 7. ledna.

Výběr hudby je pro obě víkendová dopoledne plně v rukou Marie Kučerové. Můžeme se mimo jiné těšit na baroko, na brněnskou filharmonii, na klavíristy, na Magdalenu Koženou a na Janáčka. Paní ředitelka je ve funkci už několik let, práce ji baví, ale zdaleka do vysílání D dur nechtěla prosadit jen a jen svůj orchestr. Naopak, přiznává, že ještě raději než symfonickou hudbu poslouchá v soukromí hudbu barokní. A protože kdysi snila o tom, že se stane profesionální klavíristkou, vybírá i řadu nahrávek známých pianistů. Včetně Goldbergovských variací Johanna Sebastiana Bacha v podání Glenna Goulda.

Váš orchestr

Na konzervatoř se nakonec nedostala a vystudovala historii a pak i muzikologii. Dlouhá léta byla profesně spojena s brněnskou televizní redakcí, stála jako dramaturgyně nebo producentka za mnoha hudebními pořady. Když se rozhodla ke změně, zrazovali ji prý kolegové v televizi, že ve filharmonii to nebude tak zajímavé, vždyť prý jde o konzervativní zastaralou instituci. Opak je pravdou, říká dnes Marie Kučerová. Jako hlavní pořadatel koncertů v jihomoravské metropoli, včetně několika festivalů, je Filharmonie Brno, řízená městem, podle jejích slov mnohem dynamičtějším a pracovně zajímavějším prostředím než mediální kolos.      

Řeč se během vysílání stočí i ke stavbě nového brněnského koncertního sálu. Od Besedního domu je na jámu se zakrytými garážemi dobře vidět. Síň je nutností. Dostatečně konkrétním příkladem musí být fakt, že například není kde v Brně hrát Janáčkovu Sinfoniettu nebo Glagolskou mši. Sál Besedního domu je sice krásný, je v podstatě kopií vídeňského sálu hudebního spolku Musikverein, ale je moc malý. Téměř na vše s výjimkou komorní hudby. Pak už zbývá pro koncerty jen divadlo a stadion…     

Na balkóně

Besední dům nebyl jen místem vyhlášení samostatné republiky, ale o třináct let dříve byly schody vedoucí k jeho hlavnímu chodu také dějištěm tragické události. Při odvetné demonstraci po krvavém střetu s policií na nich byl smrtelně zraněn jeden z manifestujících za práva Čechů v jazykově výrazně německém městě – dělník František Pavlík. Konkrétně šlo tehdy o požadavek zřídit českou univerzitu. Leoše Janáčka, který do Besedního domu postaveného o čtvrtstoletí dříve pro brněnské Čechy chodil jako sbormistr do práce a demonstrace se zúčastnil, to osobně hodně zasáhlo. Plodem politického rozhorlení a ještě víc emocionálního otřesu se stala jeho jediná Klavírní sonáta. Je to spíše fragment, ale zní nesmírně účinně. Skladba s podtitulem „Z ulice. 1. 10. 1905“ pochopitelně ve výběru hudby pro víkendové vysílání nemůže chybět. 

Marie Kučerová ví o hudbě v Brně téměř vše. Ostatně, je odsud. Jednu věc ale nelze zjistit – a mrzí ji to: v které z místností Besedního domu Janáček pracoval.     

V pracovne

Vysíláme v sobotu 6.1. a neděli 7.1. v 8:00-12:00 s reprízami po půlnoci

autor: Petr Veber
Spustit audio