Jan Jandourek: Co když Vesmír myslí?

Zákony fyziky a počáteční podmínky při vzniku našeho vesmíru jsou vyladěny pro možnost vzniku života.

Ukazuje se, že aby byl život možný, musíme tu mít určité hodnoty -  například sílu gravitace nebo hmotnost elektronu – v hodnotách, které spadají do určitého rozsahu. A tento rozsah je neuvěřitelně úzká část všech možných hodnot. Je tedy neuvěřitelně nepravděpodobné, že vesmír, jako je náš, by měl takové hodnoty příznivé pro existencí života. Jenže život tu máme.

Ranní úvaha Jana Jandourka: Mládež je sice nezodpovědná, ale prý za to úplně nemůže

Je takzvaná dnešní mládež nesoustředěná a nezodpovědná? Zdá se, že věda nyní přispěchala na pomoc oběma stranám.

Fyzik Lee Smolin odhadl, že šance na život existující ve vesmíru je jedna ku 10 na 229tou. Proto tvrdí: „Podle mého názoru tato malá pravděpodobnost není něčím, co můžeme nechat jen tak nevysvětlené. Štěstí tady určitě nezapracovalo. Potřebujeme nějaké racionální vysvětlení toho, jak se tato nepravděpodobnost nakonec mohla uskutečnit.“

Dvě standardní vysvětlení tohoto výsledku jsou teismus a teorie mnoha či nekonečného počtu vesmírů. Theisté přicházejí s ideou všemocného a zcela dobrého nadpřirozeného tvůrce a pak vysvětlí další vývoj jeho dobrými úmysly. Bůh vytvořil zákony s konstantami slučitelnými s možností života. Teorie mnoha vesmírů navrhuje ideu obrovského a možná nekonečného počtu fyzických vesmírů, odlišných od našeho, kde jsou hodnoty konstant uspořádány jinak. Pak by nebylo nepravděpodobné, že bude existovat alespoň jeden vesmír s patřičně vyladěnými zákony.

Jan Jandourek: Yetti bohužel nejspíš neexistuje. Ale to nevadí

Lidé rádi věří v existenci věcí, které nikdo prokazatelně neviděl, ale jejichž možný výskyt nás naplňuje pocitem tajemna.

Oba návrhy mají své zádrhely, které představují zkoušku pro lidské myšlení. Teisté musí zápasit s tím, proč se v našem světě vyskytuje zlo. Teoretici mnoha vesmírů by zase museli uznat, že pokud vesmír nastavil zákony, aby dospěl až k životu, musí v jistém smyslu znát důsledky svých činů.

Podle některých autorů je možné, že by šlo oba pohledy jakýmsi způsobem smířit. Mohli bychom o vesmíru uvažovat jako o něčem, co má vědomí. Teisté potřebují nadpřirozeného činitele a teoretici mnoha vesmírů zase ty další vesmíry. Bylo by úspornější předpokládat vesmír jeden, který je nadaný jakýmsi myšlením. Prostě přidáme ke světu, který už známe, jednu další vlastnost. Tento takzvaný kosmopsychismus se navíc vyhýbá falešným predikcím obou svých rivalů.

Myšlenka, že vesmír je vědomá mysl, která odpovídá nějakým hodnotám, je velmi extravagantní názor. Musíme ale uznat, že má nějakou vysvětlující sílu. Je elegantní a jednoduchý. Je to pohled, který bychom podle názoru některých myslitelů měli brát vážně.

Ale co si budeme povídat. Je to asi jako kdyby si jedna buňka našeho těla najednou uvědomila, že možná patří k nějakému vyššímu celku. Co by jí na to ostatní buňky asi řekly?