Roman Dietz, ředitel Severočeské filharmonie Teplice

Roman Dietz se na hudební scéně pohybuje již mnoho let – po konzervatoři nastoupil na vojnu do tehdejšího VUS ZVO (tedy Vojenského uměleckého souboru Západního vojenského okruhu – jak se tehdy říkalo, „menšího bratra" pražského AUSu).

V letech 1985-1987 tu byl koncertním mistrem a primáriem kvarteta: hrál veškerou hudbu od symfonické přes lidovou až po populární. Profesionální dráhu nastartoval v Karlových Varech, ale už následujícího roku 1988 nastoupil do Severočeské filharmonie.

Když v byl v roce 2000 vypsán konkurz na ředitele, na pobídku svých spoluhráčů se přihlásil (ostatně jako absolvent oboru hudební management na ústecké univerzitě na to měl kvalifikaci), vyhrál a je ředitelem dodnes. „Kdybych necítil podporu z orchestru, už bych dávno odešel", říká dnes jako ostřílený harcovník, který s přehledem vede i profesní organizaci českých orchestrů.

Dlouholeté „ředitelské" zkušenosti nic nemění na jeho stálé chuti aktivně muzicírovat. Již dlouho hraje v kvartetu – hned po Telefonotéce mířil za Prahu, kde měl s kvartetem koncert, uvádí koncerty pro děti („označení ´výchovné´ nemám rád..."), sám připravuje dramaturgii festivalu Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena, jehož 53. ročník ve čtvrtek 25. 5. začal – před orchestrem stanul dřívější dlouholetý šéfdirigent Charles Olivieri-Munroe (na jeho současné působení směřovala jedna z otázek posluchačů).

Posluchačům Telefonotéky se dostalo exkluzivního privilegia, aby se jako první dozvěděli, kdo v příštím roce nahradí současného šéfa teplických symfoniků, italského dirigenta Alfonse Scarana – i toto vedle mimořádně zajímavého povídání o cestě Romana Dietze k hudbě a s hudbou (na jejímž počátku stály trochu drastické metody jeho prvního učitele na housle v rodném Novém Boru – na nějž ale dodnes s láskou vzpomíná) a hudebních ukázek z dílny šesti českých orchestrů a jednoho sboru může být lákadlem k poslechu Telefonotéky z vltavského archivu.