S dirigentem Semjonem Byčkovem o koncertech v Praze, světových orchestrech a uměleckých cestách
V březnu 2018 natáčel Semjon Byčkov s Českou filharmonií Čajkovského Čtvrtou symfonii, která byla na programu koncertů. „Je to velké privilegium, že můžeme nahrávat studiově, znovu a znovu se vracet a hledat nejpřesvědčivější variantu,“ říká dirigent, „tento způsob práce už dnes prakticky vymizel.“ Reflexe nabídly první sekání s dirigentem, se kterým se budeme v Praze opakovaně potkávat. Repríza z 6. 3. 2018.
Pokračuje tím projekt kompletního nahrávání symfonického díla nejslavnějšího ruského hudebního klasika.
Čajkovskij, to nejsou jenom krásné melodie, je to velmi mnohostranný autor, má hluboký smysl pro polyfonii, pro drama, detaily v instrumentaci. Z jeho dopisů se dovídáme, jak široké byly jeho zájmy.
Na koncertech v minulém týdnu nechybělo ani jedno z nejslavnějších Dvořákových děl, Violoncellový koncert h-moll s jedním z nejslavnějších cellistů současnosti Gautierem Capuconem:
Poznal jsem ho už jako teenagera, a snažil se mu otevírat dveře do Vídeňské či Berlínské filharmonie – ale to už dávno není třeba… Hráli jsme spolu naposledy před deseti lety, od té doby se jeho cítění této hudby bohatě rozvinulo.
Takto komentoval sólistu dirigent, zjevně spokojený i ze spolupráce s orchestrem.
Rozhovor se Semjonem Byčkovem, novým šéfdirigentem České filharmonie
Ředitel České filharmonie David Mareček podepsal v pražském Rudolfinu za přítomnosti ministra kultury Daniela Hermana pětiletou smlouvu s novým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem.
Už za pár měsíců se dozvíme přesný program příští sezóny, ve které nastoupí Byčkov na pozici šéfdirigenta. Českou filharmonii poznal poprvé v už v mládí s Talichových a Ančerlových nahrávek pro Supraphon. „Její zvuk nám byl blízký svým slovanským cítěním, ale úplně jiným, než je to ruské.“ Otázku po specifickém zvuku považuje dodnes za jednu z nejdůležitějších, a není podle něj daná osobností jednoho člověka, ale celým kulturním prostředím a zázemím. A není to jen věc národnosti: „Když nahrál Karajan Šostakovičovu Desátou, všichni jsme to obdivovali a uvědomil jsem si, že záleží na talentu a citlivosti interpreta, ne pouze na tom, odkud pochází.“ Byčkova samotného přivedla k Berlínské filharmonii Šostakovičova Pátá, kterou s ní také nahrál. A jak říká v rozhovoru, je to pro něj jeden z životních autorů: „Šostakovič pro mě znamená život skrze hudbu.“ V současnosti se seznamuje i s řadou nových českých skladeb, ale jak zdůrazňuje, nechce dělat všechno. Kvalita má být vždy důležitější než kvantita.
Rozhovor jsme otevřeli obvyklým tématem, jaký je vztah mezi operním a symfonickým vnímáním hudby. „Jak opera, tak symfonická hudba vyprávějí příběhy, a pro symfonický orchestr je nesmírně důležité mít zkušenost s operou“ Připomněl Byčkov. A setkání se uzavřelo velmi přátelským holdem Jiřímu Bělohlávkovi: „Byl to plachý, ale také neobyčejně silný člověk. A pro Českou filharmonii udělal něco epochálního.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
