The Solipsist může být má poslední deska, říká Boris Carloff. Novinkou uzavírá albovou trilogii

9. listopad 2017

Před pár týdny vydal český producent, zpěvák a skladatel Boris Carloff své třetí sólové album The Solipsist, kterým uzavírá ucelenou trojici nahrávek. Proces jejího vzniku a nový přístup k práci se svým hlasem přiblížil v ArtCafé se spoluautorem Janem Andrem.

„Začalo to útěkem, pokračovalo to přerodem a tohle je vytvoření si vlastního světa,“ popisuje novinku Carloff. Do ArtCafé dorazil s jazzovým pianistou Janem Andrem, klávesistou a spolutvůrcem poslední nahrávky. „Ta alba předtím jsem skládal sám, ale v případě The Solipsist má velkou část na svědomí spolu se mnou Honza,“ říká pochvalně zpěvák.

Ačkoli neměli předem jasno, jak deska bude znít a o čem bude, vyrazili během jednoho sychravého víkendu minulou zimu na chalupu, vzali s sebou analogové syntezátory a nechali nápady přicházet. „Tím, že jsem začal hudbu konečně dělat na analogových syntezátorech, probíhal samotný proces tvorby jinak, než na minulých albech,“ vzpomíná Carloff.

Na albu je mnohem více slyšet inspirace r’n’b, gospelem či soulem, což oba hosté s hrdostí přiznávají. „Rád se dívám spíše do historie, protože se mi inspirační zdroje zdají čistější,“ vysvětluje dále lídr projektu. „Mám rád anglo-africký neo soul nebo neo r’n’b, ale stejně se vždy dostanu ke kořenům, ke starému dřevnímu blues, například od labelu Motown.“

Není divu, že s touto hudbou pod kůží dvojice přirozeně použila jiné skladatelské přístupy a nezvyklou melodiku. „Spousta harmonických postupů, které tam jsou, vychází z gospelu, kterým jsem hodně ovlivněný,” uvádí konkrétní příklad Jan Andr, který se rozpovídal i o svém tříměsíčním pobytu v New Yorku.

Boris Carloff na pražské Radio Wave Live Session

Ačkoli se do umělecké Mekky naší planety vydal jako jazzový pianista a tedy logicky za historií a hvězdami jazzu, více než proslulé jazzové kluby ho nadchlo a překvapilo kvantum talentovaných pouličních muzikantů, kteří by mohli hravě konkurovat těm na výsluní. A protože je pianistou v českém sboru Gospel Limited, nemohl si v New Yorku nechat ujít příležitost zajít si do kostela na mši.

„Komunita v kostelích je útočiště, kam chodí každé nedělní dopoledne lidé společně trávit čas. Afroamerická kultura v některých místech New Yorku ale nemá na růžích ustláno. Například obyvatelé Harlemu se postupně musejí ze své čtvrti vystěhovávat do okrajových částí, protože tamní nemovitosti vykupují například Rusové a vytlačují tuto komunitu,“ popisuje Andr aktuální stav newyorské gentrifikace.

Jan Andr a Boris Carloff na pražské Radio Wave Live Session

Během rozhovoru přišla řeč i na online kurz zpěvu na prestižní světové univerzitě Berkelee, který absolvoval Carloff, a který stojí za změnou barvy jeho hlasu i za změnou jeho pěveckého stylu.

„Hlas se mi posunul dozadu, zní jinak. Občas to vlastně ani nechci, ale je to tak. V Berklee to bylo hodně o jiných linkách, nemusel jsem zpívat moc nahlas, učil jsem se jiné stupnice stupnice a tzv. riffing, to jsou takové ty soulové a r’n’b uzlíčky a koloratury,“ přibližuje proměnu svého hlasového fondu.

Není proto překvapením, že hlas hrál na albu The Solipsist důležitou roli. Kromě obvyklého zpěvu Carloff svůj hlas používal na desce také jako nástroj – natáčel s ním dokonce i zvuky rytmické sekce.

Podívejte se na nový klip ke skladbě Haunted:

S albem The Solipsist je kromě Haunted spjatý ještě další klip, na kterém v současné době pracuje animátor a kreslíř Martin Živocký. Zajímavostí je, že půjde o VR klip a to dokonce první český vůbec. Vzniká k písni In the Sky a dokončení je plánováno na únor 2018.

Spustit audio