Vladimír Válek, dirigent
S Vladimírem Válkem, čestným šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu hovořil Ilja Šmíd.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Když se řekne SOČR, okamžitě naskočí jméno dirigenta, který v čele rozhlasových symfoniků stál neuvěřitelných 26 let a dodnes je jeho šéfdirigentem A ještě neuvěřitelnější je, že tento neúnavný životní optimista se 2. září dožívá krásného životního jubilea 80 let.
Vladimír Válek svoji hvězdnou kariéru sice zahájil v roce 1975 jako dirigent Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, ale už dlouho předtím dirigoval různé orchestry. První angažmá získal ještě jako student v Uměleckém souboru Ministerstva vnitra po úspěšném konkurzu – za což se, na rozdíl od mnohých jiných českých muzikantů, kteří prošli AUSem či jinými armádními tělesy, nestydí. Vždyť to byla muzikantská zkušenost v nejrůznějších hudebních žánrech k nezaplacení!
A také soubor ČKD – kdo dnes ví, že tahle světoznámá strojírenská firma měla svůj sbor a orchestr, složený především z výborných posluchačů pražských hudebních škol – možnost nastudování širokého repertoáru se mu mnohokrát zúročila.
Cesta Vladimíra Válka z lašské vesničky Rybí, kde se narodil v rodině vesnického kantora, samozřejmě muzikanta tělem i duší (hrál na housle i křídlovku, měl dechovku, zpíval ve slavném Pěveckém sdružení moravských učitelů), začala samozřejmě v kostele. Pak přišly housličky, klavír a pak z potřeby doplnit chybějící nástroj v tatínkově kapele baskřídlovka a nakonec trombon. Ten se stal Vladimírovi osudný – po gymnáziu se rozplynuly mladické sny o létání, ale nově otevřená vyšší hudební škola v Kroměříži se stala odrazovým můstkem k metám nejvyšším.
To už byla vlastně rychlá cesta k taktovce, a když si ho při jednom promenádním koncertu školního orchestru v Trenčianských Teplicích všiml tehdejší šéfdirigent Slovenské filharmonie prof. Rajter a pozval ho na VŠMU do Bratislavy, bylo o dráze budoucího dirigenta definitivně rozhodnuto.
Vladimír Válek je obklopen hudbou celý život – miluje jazz, hrával v cimbálce violu, doprovázel zpěváky na klavír. Jeho bratr je vynikajícím flétnistou České filharmonie, všechny tři děti zdědily hudební nadání – nejdál to zatím „dotáhl“ syn Martin, výborný houslista.
Jeho život je rozhlas a jeho orchestr. Po angažmá ve FOKU (trvale zde působil v letech 1977-1986, souběžně zpočátku byl ještě stálým hostujícím dirigentem v holandském Leeuwardenu), převzal po svém profesorovi z AMU Aloisu Klímovi v roce 1985 tehdejší Symfonický orchestr Československého rozhlasu v Praze – a vyvedl orchestr z rozhlasových studií na přední česká, a potom i světová pódia. Vybudoval tak v Praze orchestr plně srovnatelný s dvěma již etablovanými stálicemi – s Českou filharmonií a FOKem. Jeho neokázalá a racionální práce s orchestry také přinesla pozvánky nejen k hostování po celém světě, ale i k „zachraňování“ situace v jiných známých orchestrech: v roce 1996 v České filharmonii na celých deset let, a také ve Slovenské filharmonii v letech 2004-2007.
V roce 2010 převzal z rukou prezidenta republiky Václava Klause medaili za zásluhy a určitě mu vytanula na mysli slova, která orchestrálním hudebníkům často říká: „Važte si toho štěstí, že můžete dělat muziku, nádhernou svobodnou činnost.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
