Tannhäuser z Bayreuther Festspiele 2023

Richard Wagner (1813 - 1883) šel velice cílevědomě za vlastní představou hudebního dramatu jako syntetického jevištního žánru spojujícího všechny zúčastněné umělecké druhy v působivý celek. Byl charismatickou osobností, revolucionářem hudby 19. století, stal se po Monteverdim a Gluckovi nejvýraznějším reformátorem opery. Nicméně cesta k jeho vrcholným hudebním dramatům, ve kterých se Wagnerovi podařilo vlastní estetické ideály tzv „Gesamtkunstwerku“ naplnit, byla pozvolná. Tannhäuser a následující Lohengrin stojí v jejím pomyslném středu.

Richard Wagner se narodil v Lipsku ve stejném roce jako Giuseppe Verdi. Jeho životní cesta byla spletitá, dobrodružná a nechyběly ani dramatické události.   Už ve studentském věku se projevovalo jeho široké umělecké nadání, nebyla to jen hudba, ale také divadlo a literatura. Aktivní uměleckou dráhu nastoupil hned jako divadelní kapelník, finanční dluhy ale nutily mladého umělce k úniku napříč polovinou Evropy. Würzburg, Magdeburg, Königsberg a Riga byly prvními zastávkami, následovalo Norsko a Paříž.  Významnou etapou Wagnerova života, důležitou pro jeho tvůrčí vývoj bylo jeho působení v divadle v Drážďanech, kde se stal dirigentem po úspěšné premiéře své opery Rienzi v roce 1842. Na drážďanské scéně byl uveden následně i Bludný Holanďan, premiéru měl Tannhäuser a v Drážďanech vznikal Lohengrin. V roce 1849 se Wagner zapletl do místních revolučních nepokojů a kvůli následnému zatykači hledal útočiště po několik let ve Švýcarsku . K pobytu v Zürichu, se váže Wagnerův vztah k básnířce a spisovatelce Mathilde Wesendonck, který se stal určitou inspirací k opeře Tristan a Isolda. V padesátých letech už byl Wagner v hudebním světě respektovanou osobností.  Ovšem průlomový úspěch jeho děl se dostavil o několik let později – přispělo k tomu bezmezné nadšení bavorského krále Ludvíka II., který Wagnera povolal roku 1864 do Mnichova, kde došlo o rok později k epochální původní premiéře Tristana a Isoldy. Díky téměř neomezeným možnostem mohl Wagner naplnit i dlouho zamýšlenou vizi Festspielhausu v Bayreuthu. Ten se stal divadlem vyhrazeným výlučně Wagnerově tvorbě a současně jakýmsi centrem jeho přívrženců.

Náčrt opery Tannhäuser má svým vznikem vazbu na české prostředí  - vznikal v Teplicích v létě roku 1842. Ve čtyřicátých letech Wagner obrací svou pozornost k námětům z oblasti mýtů a legend. V základu jeho libreta k Tannhäuserovi stojí dvě ságy, které skladatel nepochybně znal v různých verzích  - zápas pěvců na německém hradě Wartburg a sága o Tannhäuserovi. Oba příběhy propojil v jednolité drama pojednávájící o hříchu a odpuštění,  o čisté a nenaplněné lásce. V postavě Tannhäusera vytvořil hledajícího hrdinu, který sice odmítá zavedený dvorský řád a vzepře se lankraběti, ale bezradně tápe mezi vztahem ke zbožné Alžbětě a smyslné bohyni lásky Venuši. Wagner sám spatřuje v postavě Tannhäusera určitý národní symbol, který koresponduje s duchem doby. V listu Karlu Gaillardovi do Berlína z roku 1845, který byl přiložen k partituře Tannhäuser píše:

Posílám  vám svého Tannhäusera... Němce od hlavy k patě.. Kéž by mohl pozdvihnout srdce mých německých spoluobčanů!

Hudební složka Tannhäusera ještě odkazuje na vliv německé romantické opery jako východiska a  zachovává několik uzavřených zpěvních čísel hlavních hrdinů, na druhé straně ale rozšiřuje vokálně deklamační plochy jako hybný prostředek děje,  posiluje úlohu orchestru s mimořádně barvitou instrumentací  a důsledně pracuje s charakteristickými  Leitmotivy.

Wagner začal Tannhäusera komponovat v roce 1844, partituru dokončil 13. dubna 1845. K původní premiéře došlo 19. října téhož roku v Drážďanech, opera dostala titul Tannhäuser a Zápas pěvců na Wartburgu. Skladatel se k práci na partituře ještě několikrát vrátil ve snaze vytvořit retušemi pro publikum srozumitelnější celek. Pro uvedení Tannhäusera v Paříži v roce 1861 vytvořil požadovanou baletní scénu - bacchanale, které je součástí 1. dějství. Česká  premiéra Tannhäusera se konala 25.listopadu 1854 ve Stavovském divadle v Praze, dirigentem byl František Škroup.

V záznamu představení  v rámci Bayreuther Festspiele 2023 zpívají : Klaus Florian Vogt (Tannhäuser), Elisabeth Teige (Alžběta), Ekaterina Gubanova (Venuše),  Markus Eiche (Wolfram von Eschenbach), Günther Groissböck  (Hermann, landkrabě durynský),  Siyabonga Maqungo (Walther von der Vogelweide) aj. Spoluúčinkuje Sbor Bayreuther Festspiele, sbormistrem je  Eberhard Friedrich, hraje  Orchestr Bayreuther Festspiele, řídí Nathalie Stutzmann.

Vysíláme 26.11. v 16:00 a pak měsíc zde on-line.