Americký sen o současné literatuře
Od detektivky k hororu, krajinou propojující minulost s budoucností, tam se objevují velká spisovatelská jména.
Elmore Leonard a umění detektivky „Dickens z Detroitu,“ tento nápis se skví na žulovém kameni, pod nímž jsou uloženy ostatky Elmora Leonarda, jednoho z nejplodnějších spisovatelů Ameriky 20. století, autora, který přenesl žánr westernu a krimithrilleru do seriózní literatury. Pokud má někdo něco takového napsáno na náhrobním kamenu, jistě v tom bude kus pravdy. V případě Elmora Leonarda je ta podobnost už ve schopnosti, oslovit svým psaním davy. Jeho knih se prodaly desítky milionů výtisků, některé z nich byly zfilmovány a oslovily diváky po celém světě. Dalším talentem spisovatele byla schopnost odposlouchat mluvenou řeč a dát svým postavám jedinečný hlas. V neposlední řadě je třeba připomenout kvalitu výstavby příběhů, v nichž není nic nadbytečné. „Jeho próza je výsostně účelná,“ říká Ladislav Nagy, „psaní je přesné, pronikavé a beze zbytku slouží svému účelu, jímž je vyprávět příběh.“
William S. Burroughs a chmurné vize budoucnosti Byl duchovním otcem beat generation, zakladatelem kyberpunku, vynálezcem slova heavy metal, vášnivým literárním experimentátorem a zatím posledním spisovatelem amerických dějin, jehož dílu hrozil zákaz další publikace. „Když po sametové revoluci vyšel v úžasném překladu Josefa Rauvolfa Nahý oběd,“ říká Ladislav Nagy, „mnozí z nás zažívali něco, co dnes už zažít nejde – vycházela zakázaná kniha, která po řadu let nemohla vyjít ani ve Spojených státech. Je to kniha mrazivá a neuchopitelná a jakkoliv je mistrný její český převod, příliš se číst nedá. Je to dáno několika faktory, předně je to technika koláže, kde text je v podstatě jakási mozaika náhodně poskládaná, která snad dává smysl jen z nějakého hodně velkého odstupu. Hlavním důvodem je ale asi znepokojivý způsob Burroughsova myšlení a psaní.“
Jonathan Safran Foer a vyčtená minulost Jako student Princetonské univerzity se Jonathan Safran Foer vydal na Ukrajinu, pátrat po stopách svých předků. Výsledkem jeho cesty je jeden z nejzajímavějších amerických románů počátku 21. století. „Úspěch knihy byl raketový,“ říká Ladislav Nagy, „v prvním vázaném vydání se prodalo 100 000 výtisků. Podobně jako mnoho jiných románových debutů, i tento je zřetelně autobiografický, jedním ze dvou vypravěčů je totiž postava jménem Jonathan Safran Foer. Vzhledem k tématu nemohlo být ostatně vydání knihy načasováno lépe. Po rozpadu Sovětského svazu se totiž mezi americkými historiky zvedla vlna zájmu o pohnuté osudy Ukrajiny v první polovině 20. století.“ Foerův styl v sobě má výrazný smysl pro absurdní komično, neboť nemůže být bizarnější nápad, než vyrazit na Ukrajinu bez znalosti jazyka, prostředí i historie a snažit se najít ženu z 50 let staré fotografie. „Bizarnost celého podniku se ještě zvýrazňuje, když mladý Američan konečně dorazí do Oděsy a uvidí své průvodce – stařičkého řidiče, kterého doprovází slepecký pes a jeho vnuka Alexe, mizerného překladatele z angličtiny. V tomto okamžiku je protagonistovi, a ostatně i čtenáři, jasné, že se ocitl ve světě, který je prostě jiný a kde pátrat po historii znamená vydat se do neznáma, ba přímo do fantazie.“
William T. Vollman a dědictví žurnalistiky „Zkušenost je něco, bez čeho je americká literatura nemyslitelná,“ říká Ladislav Nagy, „vlastně od samého počátku tvoří její základ. Zároveň se ve zkušenosti odráží cosi z bytostného amerického pragmatismu. Neexistuje nic jako samostatná teorie. A jen málo autorů americké literatury zosobňuje téma zkušenosti tak, jako losangeleský rodák William T. Vollman. Tem na počátku 80. let minulého století, ve věku asi 23 let, vyrazil do Afghánistánu a po boku islamistických jednotek bojujících proti sovětské armádě absolvoval válečné tažení, z něhož vytěžil obdivuhodnou knihu reportáží nazvanou Afgánské obrázky.“ Od samého počátku dává autor najevo svoji fascinaci temnými aspekty současného světa, je přitahován do nejnebezpečnějších míst, neváhá se zabývat nejnepohodlnějšími tématy. Jeho psaní obsahuje nepominutelný reportérský rozměr, i když v žádném případě nelze hovořit o „investigativní žurnalistice“.
Tom Robbins a bláznivá imaginace Dnes je „kmenovým nakladatelem“ českých překladů Toma Robbinse nakladatelství Argo. Na jeho stránkách o autorovi čteme: „Na americké literární scéně se zjevil na počátku 70. let, kdy jeho prvotina Další dálniční atrakce vyvolala nemalý poprask, a říká se o něm, že zastínil v té době zářící hvězdu Johna Irvinga. Robbins však spíše navázal na autory postmoderní prózy, jejichž netradiční, často akademické postupy zlehčoval do čtivé podoby. Neobvyklou kombinací skvělého vypravěčství s jazykovou hravostí, slovní fantazií a pohádkovými náměty si našel své věrné čtenáře a stal se autorem s nezaměnitelným stylem i nápady.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
