Československo a třetí svět: Námluvy s postkoloniálním světem. Socialismus je zárukou splnění cílů národně osvobozeneckého boje!

První díl seriálu, který se těmto vztahům věnuje, se zabývá zejména přelomem 50. a 60. let. Tedy období, kdy se řada afrických a asijských zemí osamostatnila z koloniálního područí.

Čtěte také

Augusto Pinochet se omluvil. Po pětadvaceti letech

Náhle vzniklo množství nových států. Přesto, že se například na své konferenci v indonéském Bandungu v dubnu 1955 snažily vymezit proti oběma stranám probíhající studené války, tyto strany měly zájem o ně.

Zejména socialistický blok se velmi snažil je přetáhnout na svou stranu a ukázat, že dekolonizace a tak zvaně národně osvobozenecký boj je v souladu se socialistickou ideologií, jak uvedl v našem pořadu historik Jan Koura z Ústavu soudobých dějin AV ČR. Poměrně výraznou roli v tom hrálo socialistické Československo, které mohlo navazovat na bohaté diplomatické styky v Africe, Asii a jižní Americe ještě z dob první republiky.  

Československé zbraně na Kubě

Od konce 50. let začalo Československo s postkoloniálními zeměmi podepisovat smlouvy o přátelství a spolupráci, na jejichž základě těmto zemím poskytovalo úvěry, pomáhalo budovat hospodářství, dodávalo za výhodných podmínek zboží, poskytovalo studijní stipendia a také posílalo odborníky.

Čtěte také

Dva nesvatí Antonínové. Boj o moc v gubernii jako karikatura boje o moc v metropoli

Československo si od toho mimo jiné kromě získání nových odbytišť pro své zboží slibovalo také šíření marxistické ideologie. Ovšem ne vždy se to podařilo. Leckdy v partnerské postkoloniální zemi chyběla komunistická strana, nebo nebyla dostatečně silná na to, aby se vyplatilo ji podporovat, uvádí historik Mikuláš Pešta. Občas bylo nutné na ideologickou čistotu rezignovat a trochu přimhouřit oko.

Někdy takové přimhouření mohlo být i trochu legrační. Třeba, když Československo uzavřelo přátelství s kambodžským královstvím, které podle socialistického vzoru řídilo své hospodářství podle pětiletého plánu. Když kambodžský princ přiletěl v roce 1960 na návštěvu Československa, oslovoval ho prezident komunista Antonín Novotný „Vaše královské Veličenstvo“ a stejně ho pozdravili příslušníci Československé lidové armády na slavnostní vojenské přehlídce.

Také se mohlo stát, že zpočátku slibná spolupráce se zvrtla. Takový byl případ Guinei, kde se zprvu zdálo, že země nastoupí na cestu „budování socialismu.“ Jenže pak se Guinejcům začalo poručníkování východního bloku zajídat, a dokonce vyhostili sovětského velvyslance.

Čtěte také

Nadstandardní kontakty, krytí i sledování StB. Čím vlastně byl Prognostický ústav?

Svébytnou součástí spolupráce s rozvojovými zeměmi byly dodávky zbraní. Asi prvním takovým případem byly zbraně pro Guatemalu v roce 1954, o rok později dodalo Československo zbraně Egyptu. Výraznou roli sehrály československé zbraně také na Kubě. Například bránily Castrův režim před contras, kteří se vylodili v Zátoce sviní.

Kuba také patřila k těm zemím, kde se navazovalo na vztahy z první republiky. Československo už v roce 1960 poskytlo Kubě velkorysý úvěr, nabídlo stipendia, ale také poslalo do země odborníky. Mezi ty nejznámější patří František Kriegel, který organizoval kubánské zdravotnictví, nebo Valtr Komárek, který radil Ernestu Che Guevarovi s ekonomikou. V seriálu o tom povídá historička Hana Vondráková Bortlová.

Více si poslechněte v pořadu Téma Plus. Kromě historiků uslyšíte také dobové nahrávky z rozhlasového archivu.