Člověk asi musí být Rus, aby mu byla přirozená tak nepochopitelná postava, jakou je bývalý archivář KGB, říká Rita Lyons Kindlerová

Za opus magnum nejvýznamnější současné ukrajinské spisovatelky Oksany Zabužko považuji její román Muzeum opuštěných tajemství.
Rita Kindlerová

„Hledání kořenů, prožitky až na dřeň, nesnesitelná těžkost bytí několika generací, detektivka, love story i historický román, to všechno je Muzeum. V knize se vyskytuje postava jistého Pavla Ivanovyče Buchalova, archiváře bezpečnostních složek, kterému autorka dala do vínku typický jazyk kágébácké hantýrky. Když jsem se pokoušela za střízliva jeho monolog přeložit, zcela jsem selhala, nedovedla jsem vůbec pochopit jeho myšlení, jeho motivace, jeho absolutní neintegritu. Musela jsem si dát čas a pak jednou v noci pocítit blízkost múzy a nechat překládat jen ruce, v jakémsi transu. Když jsem si o tom zážitku s autorkou povídala, přiznala, jak také bojovala s uchopením této postavy, příčila se jí jako mně. Zato pro ruskou překladatelku byl prý Buchalovův monolog to nejjednodušší, co se jí v knize překládalo. S Oksanou Zabužko jsme se shodly, že člověk asi musí být Rus, aby mu byla přirozená tak nepochopitelná postava, jakou byl archivář KGB s téměř shakespearovským osudem.“