Do kin přichází Tlumočník. Road movie o tom, že minulosti neunikneš
Pokud má někdo pochybnosti, že se ještě pořád dá natočit film o holocaustu nově, zajímavě a s nadhledem, měl by si zajít na nový snímek Martina Šulíka Tlumočník.
Jeho hrdinové jsou dva synové rodičů z opačných stran barikády. Graubner se narodil do rodiny fašistického pohlavára, který za války především na Slovensku vraždil ve velkém; Ungárovi rodiče se stali jeho oběťmi. Tihle dva se vydávají na dlouhou cestu za poznáním minulosti.
Ta cesta vede napříč Slovenskem po místech, kde esesák Graubner řádil. Mimochodem, představitel Graubnera juniora, herec Peter Simonischek, díky filmování poznal značnou část země našich sousedů, což ve vysílání vltavské Mozaiky rád potvrdil. Druhým, který o filmu a jeho pozadí v Mozaice mluvil, byl režisér Martin Šulík.
Ten to opravdu neměl lehké. Tři týdny před začátkem natáčení onemocněl zamýšlený představitel Ungára Juraj Herz, a lékaři mu filmování nedoporučili. Do hry se tak jako Simonischekův partner dostal Jiří Menzel. Přitom Herz už za sebou měl kostýmové zkoušky a se Simonischekem si náramně rozuměli. Sám pak do scénáře vnesl svoje zkušenosti a nápady. „Menzel ovšem šel do projektu celou svou osobností, a film tak vlastně zachránil,“ shodují se Simonischek i Šulík. Simonischek, mimochodem člen souboru slavného vídeňského Burgtheatru a představitel otce ve slavném filmu Toni Erdmann, si tak brzy našel cestu i k Menzelovi. A očividně i obráceně – Menzel k Simonischekovi. „Náramně si rozuměli, sedlo jim to úžasně,“ pochvaluje si Martin Šulík.
Snímek, dá se říct, s jejich výkony stojí a padá. Graubner a Ungár, vlastně dva protipóly, musí před kamerou ladit, navíc postava Ungára jako tlumočníka z němčiny pochopitelně musí mluvit německy. Tohle opravdu nejde obejít. Mimochodem – němčinou, kterou prý ve smyslu svojí role dokonce úmyslně kazila, se v Tlumočníkovi blýskla i Zuzana Mauréry.
Celým filmem prolíná zásadní otázka: kdo to má v životě těžší – syn oběti nebo syn masového vraha? „Na to nejde odpovědět. Nehumánnost války zacvičila s životy všech, obětí i vykonavatelů zla, a samozřejmě i jejich potomků. Kdesi hluboko v člověku cosi zničí, a s tím se žije těžko,“ myslí si Martin Šulík. Naproti tomu Peter Simonischek, sám za sebe, odpovídá slovy filmové dcery Uliho Ungára. „Když se jí Graubner snaží přesvědčit, že jako syn vraha na tom je taky hodně zle, ona opáčí: jasně, ale celá vaše rodina nezemřela v koncentračním táboře!“
Tlumočník je záslužný, přitom decentní, v zásadě komorní film. Historické události a místa, na kterých k nim došlo, jsou autentické. Z plátna mluví i pamětníci zvěrstev, která se na Slovensku za války děla a nechybí ani vzpomínka na Hlinkovy gardy. Snímek se tak dá chápat i tak, že každý (nebo skoro každý) máme nějaké to máslo na hlavě. Kéž bychom na to nezapomínali.
