Eva Turnová: Sofiina volba
Poprvé v životě mám kočku. Jmenuje se Sofie, pět let byla divoká, ale po pár porodech ji sousedi nechali vykastrovat a ona zakotvila u mě. Stal se z ní věrný společník, kterého si hýčkám, často vynechám i pařbu v Praze, oželím rande, dobrý koncert, aby nebyla deprivovaná.
Před delší dovolenou jsem nechala do dveří nainstalovat dvířka s mikročipem, kterými projde jen ona. Za dobu našeho přátelství jsme už vyřešily přetažené třetí oční víčko, prokousnutou tlapku, astmatický kašel, u veterinářky znám každý kout. Minulý týden jsme do ordinace vyrazily s nádorem, Sofie nakonec cestou v zatáčce vyklopila pod brzdový pedál celou myš a nádor zmizel.
„Tu myš asi zhltla v řepce,“ řekla veterinářka. „Má pěkně lepkavej kožich.“
„Srnky prej z řepky slepnou kvůli toxický aminokyselině, nehrozí, že…“
„Prosím tě, máš nejmonitorovanější kočku v okolí.“
Včera jsem se vrátila z nákupu, Sofie stojí na střeše dřevníku a lítostivě mňouká. Stoupnu si na židli, ale betonový povrch je nerovný, židle se pode mnou zakymácí, jen na poslední chvíli se chytím okapu. Proč neskočí? Má to čtyři metry, to bych skočila i já. Co když jí něco je? Ve stodole je žebřík, jenomže ten bych musela vláčet přes uskladněný nábytek.
Čtěte také
„Vytáhni břevno, jak ti visí u krovu, po něm sleze raz dva, kočky jsou akrobatky,“ radí mi kamarádka.
Vytáhnu břevno a opřu o střechu. Sofie položí na jeho konec tlapku, ale to je všechno. Asi je úzké. Posílím tedy břevno prknem, pak ještě jedním, až vznikne kočičí lešení. Jenže Sofie mezitím zmizela z okraje střechy na několik hodin.
Se sebezapřením zajdu k sousedům, kam si Sofie občas zaběhne na pajšl, když mám hraní.
„Není u vás Sofie?“
„Myslíš Kulička? Od rána jsme ji neviděli.“
Čtěte také
Je tma jak v pytli, Sofinka už ani nemňouká, musím se přesvědčit, jestli je naživu. Vylezu na nedaleký smrk a asi tři metry od okraje střechy vidím její hlavu, kterou dvakrát pohne. Ok, jdu si lehnout.
Nemůžu usnout, představuju si, že Sofie má zpřerážené nohy, které už nikdy nesrostou, nebo se snaží zachránit poraněného ptáčka a mňoukáním mě přivolává. V pět ráno vyrazím do stodoly, tahám dlouhý žebřík přes ledničku, pračku a dvě skříně. Jsem celá poškrábaná. Vylezu na střechu, popadnu Sofii do náruče, ta se zuřivě brání, ale je zachráněná.
Ráno vyrážím pro prkna, vyrobím altánek z šustivých pytlů s koulodráhou, abych ji nějak zabavila. Když se vrátím s masážním kartáčem a rybí konzervou Premium, Sofie stojí na střeše, celá žlutá a z tlamy jí visí myš. Je to zkrátka Sofiina volba.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
