Hotel Praha: Výjimečná stavba s pohnutou historií a tragickým koncem
„Připustíme-li, aby jako platný argument pro zboření stavby či zničení uměleckého díla stačilo, že budou označeny jako relikty „komunismu“, pak dovolíme, aby fungovalo Orwellovo ministerstvo pravdy. Co se totiž jednou zničí, už nikdy nelze znovu vrátit,“ píše v úvodní kapitole nové knihy Hotel Praha profesorka dějin umění Milena Bartlová.
Na monografii dnes již neexistujícího hotelu spolupracovala s editorem knihy sochařem Pavlem Karousem, dokumentaristou Martinem Kohoutem a historikem umění a architektury Ladislavem Zikmundem-Lenderem.
Dejvický hotel Praha, definitivně zbouraný v roce 2013, je příkladem toho, jak jsme (či spíše nejsme) schopni se s kolektivní pamětí druhé poloviny dvacátého století. Milena Bartlová hovoří o potížích, které nám kolektivní paměť uvedeného období přináší, a poukazuje na určité paralely ze sedmdesátých a osmdesátých let, kdy naopak byla systematicky likvidována historická centra měst, aby jim následně mohla být vtisknuta „nová, lepší socialistická tvář“.
„Příběh hotelu Praha je nejen příběhem unikátní architektury, ale také příběhem transformace české společnosti od reálného socialismu k reálnému kapitalismu. Příběh hotelu Praha je ve svém začátku i konci příběhem oběti arogance moci,“ říká o prestižní a nákladné stavbě, jejímž zadavatelem byl v době normalizace absolutní mocenský hegemon – Komunistická strana Československa, Pavel Karous. Hotel byl od začátku koncipován jako luxusní a reprezentativní ubytování pro oficiální vládní a stranické návštěvy KSČ. O jeho výstavbě rozhodl ústřední výbor strany v prosinci roku 1969, tedy v přelomové době, kdy v Československu po okupaci vojsky Varšavské smlouvy začíná období tzv. normalizace.
Luxusní až frivolní design interiéru hotelu pro stranické hosty KSČ paradoxně sledoval americké popkulturní trendy šedesátých a sedmdesátých let.
Pavel Karous
Jak vysvětlují autoři knihy, ačkoli zadavatelem stavby byla normalizační garnitura, její architektura ve skutečnosti navázala na nejprogresivnější tendence šedesátých let. V roce 1971 byla vypsána jednokolová soutěž, z níž jako vítěz vyšel architekt Jan Sedláček a jeho tým, kterému se podařilo mimořádným způsobem propojit architekturu hotelu s krajinou. Ladislav Zikmund-Lender dokonce „biologické a tekuté tvarosloví“ stavby hotelu v knize klade do souvislosti se soudobými trendy ve světové architektuře.
Dohledem nad stavbou byl pověřen Vasil Biľak
Dohledem nad celou stavbou byl ústředním výborem strany pověřen nechvalně známý podporovatel sovětské invaze a normalizace Vasil Biľak, který v té době působil jako tajemník pro zahraniční vztahy a ideologii. Jak ale vysvětluje Pavel Karous, straničtí potentáti do samotné koncepce stavby a jejího uměleckého vybavení nezasahovali. „Luxusní až frivolní design interiéru hotelu pro stranické hosty KSČ paradoxně sledoval americké popkulturní trendy šedesátých a sedmdesátých let,“ říká. Celou situaci dokresluje fakt, že díla pro hotel Praha vytvořili i slavní sklářští výtvarníci, manželé Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, kteří byli na počátku sedmdesátých let vyloučeni z KSČ.
Hotel Praha byl pro stranické hosty, k nimž patřili například Jásir Arafat nebo Leonid Iljič Brežněv, otevřen v roce 1981 a fakt, že byl pečlivě sledován Státní bezpečností, nechal vzniknout řadě barvitých legend o jeho „temné minulosti“. Do skutečného archivu StB už nenahlédneme. Složky týkající se luxusního stranického hotelu a jeho hostů byly hned po sametové revoluci pečlivě skartovány.
Příběh hotelu Praha je nejen příběhem unikátní architektury, ale také příběhem transformace české společnosti od reálného socialismu k reálnému kapitalismu. Příběh hotelu Praha je ve svém začátku i konci příběhem oběti arogance moci.
Pavel Karous
Počátkem roku 1990 se Komunistická strana Československa vzdala práva na trvalé užívání hotelu ve prospěch hlavního města Prahy, které jej následně postoupilo do správy Praze 6. Hotel byl však v té době už v mnoha ohledech zastaralý a potřeboval modernizaci. V roce 1998 se ale zastupitelé Prahy 6 rozhodli, že odpovědnost za budoucí osud hotelu Praha nepřevezmou, a proběhl první pokus o jeho prodej. Ve stejném roce se stal novým starostou Prahy 6 Pavel Bém. Dokumentarista Martin Kohout připomíná, že nakonec byl hotel postoupen společnosti Falkon Capital, subjektu bez jakékoli zkušenosti v hotelovém průmyslu. Kohout svá závažná tvrzení, týkající se lidí, jež se dodnes pohybují ve vrcholné politice, v knize Hotel Praha dokládá podrobným poznámkovým aparátem, který odkazuje na dobové dokumenty včetně stenozáznamů.
V únoru 2013 podali Milena Bartlová a Pavel Karous na ministerstvo kultury podnět k prohlášení Hotelu Praha nemovitou kulturní památkou. Tehdejší ministryně kultury Alena Hanáková rozhodla, že řízení vůbec nezahájí. Definitivní „rozsudek smrti“ nad hotelem Praha, který stál v bezprostřední blízkosti sídla Petra Kellnera, vynesl až jeho poslední majitel – Kellnerova korporace PPF, která stavbu, jež byla mimořádným a mnohovrstevnatým dokladem doby, o rok později nechala strhnout…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
