Hubnutí i radost jídla jsou úzce spojené s chutěmi. Některé z nich jsou dokonce návykové

14. květen 2021

Různé druhy chutí jsou pro nás důležité nejenom z hlediska příjemných prožitků, ale mohou i varovat před nebezpečím. Kateřina Cajthamlová vysvětluje, jak funguje náš chuťový semafor.

Sladká, slaná, hořká, kyselá a další. Chutí je mnoho a lidé je pociťují a vnímají různě. Za jejich rozdílným vnímáním stojí nejenom genetické faktory, rozdíly mezi ženami a muži, ale i třeba návyky spojené s řešením problémů. Chutí, která je asi nejvíce návyková, je chuť na sladké.

„Chuť na sladké může mít například ten, kdo vyloučil z důvodu nějaké diety přílohy. No a kvůli tomu může mít brzy zase neovladatelnou chuť na sladké nebo tučné. Takže to není úplně dobrý nápad. Chuť na sladké, ale může znamenat i to, že se potřebujeme uklidnit nebo jsme smutní. To bývá velký problém u lidí, kteří chtějí zhubnout. Proto doporučuji, abychom nepodléhali tomuto instinktivnímu jednání. Znamená to, že když je nám smutno, tak je lepší se nechat raději třeba od někoho pohladit a nejít přímo po sladkosti,“ radí Kateřina Cajthamlová.

Další výrazná chuť patří mezi ty méně oblíbené a může signalizovat i nebezpečí. Je to hořká chuť. „Hořkou chuť vnímáme, i když je jí úplně maličko, protože je to ta nejnebezpečnější chuť, která v přírodě může znamenat nějaký toxin, tedy varování,“ vysvětluje lékařka.

A v záznamu pořadu si můžete také poslechnout, proč hořkou chuť vnímají muži a ženy rozdílně a další zajímavosti o našich chutích.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.