Hurts dávají vzpomenout na hrůzy diskoték 90. let

5. listopad 2015

Synthpopoví Hurts, kteří si české fanoušky získali před pěti lety debutem Happiness, vydali třetí album Surrender. Sestavené je ovšem z toho nejhoršího, co kapela může nabídnout: z patosu, laciné elektroniky a nenápaditých textů.

Duo Theo Hutchcraft a Adam Anderson alias Hurts vzniklo v roce 2010 jako vedlejší produkt jedné bitky před manchesterským nočním klubem. První album Happiness vydalo nedlouho poté a publikum hned rozdělilo na dvě části. Ta nesmlouvavá o něm mluvila jako o teatrálním kýči, fanoušci naopak chválili hymnické refrény i kombinaci okázalého chladu a romantiky.

Nebyla to vtipná deska, jaké točí žánroví kolegové Pet Shop Boys, nedostatek humoru a lehkosti ale vyvážily hity jako Stay, Silver Lining nebo Wonderful Life, které kapela díky raketovému nástupu odehrála v Česku během jednoho roku hned třikrát. Koncept s houslistkami, provokativně upjatým outfitem a rozhazováním růží do publika fungoval i na koncertech k druhé nahrávce Exile, kde se Hurts pohnuli směrem k rocku. Rádiové kousky z období debutu na albu chyběly, zpěvák Theo Hutchcraft však leccos dohnal sebevědomým vystupováním a schopností udělat i z té nejnudnější písničky drama.

Umění dramatu Hurts uplatňují i na nejnovější nahrávce Surrender, jenže tentokrát je to spíš katastrofa než katarze. Hudebníci si k ruce přizvali hned několik producentů, přičemž ani Stuart Price, známý spoluprací s Madonnou, Killers nebo zmíněnými Pet Shop Boys, nedokázal zabránit tomu, aby CD znělo jako laciná diskotéka ze zimáku v okresním městě.

V písničce Nothing Will Be Bigger Than Us použili Hurts ty nejstrašnější europopové smyčky, které nebyly dobré ani v 90. letech, skladbu Rolling Stone zase vybavili legračně tklivým příběhem o jednom zpackaném životě. Textová i emocionální klišé ale vykukují z alba na každém kroku. „Proč to tak bolí, když je to láska?“ ptá se Hutchcraft tak naléhavě, jako kdyby přirovnání právě vymyslel.

03505975.jpeg

Vrchol vší nesnesitelnosti ovšem číhá ve skladbě Wings, jejíž refrén zní jako vystřižený z písničky Přísahám od fanynky Beyoncé Terezy Kerndlové. Zajímavé kombo tvoří Wings s následující Wish, ta totiž téměř doslovně cituje klávesovou linku ze City of Blinding Lights od U2.

Abychom ale nebyli jen zlí, pěkný minimalismus s vděčným textem o vztahu dobrého času a špatného místa se povedl v písničce Perfect Timing, to lepší z vypjatého popu à la Sam Smith nabízí Policewoman z bonusové verze alba. Jenomže kdo by si desku pořizoval, když chuť ponořit se do ní opadne po prvních pěti minutách.

Hodnocení: 30 %
Hurts – Surrender (Sony Music, 2015, 33:20min)

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.