Jak prožívali svátky naši předkové v pozdně barokní době, která utvářela staročeské Velikonoce?
Na Velký pátek je naším hostem Jana Nešněrová, ředitelka Městského muzea a galerie Julie Winterové Mezerové v Úpici na Trutnovsku. Velký pátek patří mezi nejvýznamnější křesťanské dny. Je označovaný jako nejtěžší den v roce, což vychází z křesťanských tradic, o kterých si povídáme.
Velký pátek je u nás od roku 2016 státním svátkem. V křesťanství je to den ukřižování Ježíše. Jak tento den prožívají věřící?
To je hodně komplexní otázka. Prožívání Velkého pátku samozřejmě souvisí především s pozicí Velikonoc jako základních, nejdůležitějších a nejzásadnějších svátků církevního roku. A je docela rozdíl mezi způsobem slavení nebo prožívání Velkého pátku v jednotlivých křesťanských denominacích.
Jinak je to pro věřící katolické, jinak pro církve protestantské, ještě jinak je to v pravoslaví. Podívejme se ale na to, jak prožívali velký pátek naši předkové v době, která utvářela to, co historici nebo etnografové velmi rádi označují termínem staročeské Velikonoce. To je období pozdně barokní, tedy období, kdy majorita věřících spadala právě do denominace katolické.
Postní pravidlo říkalo, že jednou denně jí svatý, dvakrát denně člověk a třikrát denně dobytek. A nevařilo se, jedlo se studené jídlo.
Jana Nešněrová, historička
Bylo to tiché rozjímání, dodržování půstu, potom od tří odpoledne většinou nějaké speciální obřady?
Přesně tak. To je opravdu obřadní katolická tradice a v tomto smyslu je Velký pátek vrcholem půstu. A den A v příběhu Umučení, ukřižování a zmrtvýchvstání, protože ten příběh nekončí smrtí. To je poločas, který hraje pro věřící roli naprosto zásadní.
Čtěte také
Ke třetí hodině odpolední se vztahuje, řekněme, ten nejhlubší smutek, ta nejtěžší hodina a nejhlubší pokání. Protože v evangelijním příběhu podle Lukáše je řečeno o třetí hodině vypustil Kristus na kříži duši.
K Velkému pátku ale toho patří mnohem víc. Spousta zákazů, spousta pravidel, která měla nějakým způsobem věřícího člověka v maximální možné míře umravnit a v maximální možné míře přiblížit nějakému, řekněme, tomu baroknímu požadavku spoluprožívání Kristovy vrcholné oběti.
A tady zase pro katolické věřící hrají velkou úlohu ostatní postavy pašijového příběhu, postavy, které vidíme zobrazené pod křížem.
Čtěte také
Jaká tedy ještě jiná pravidla? Ono se to možná prolíná i s lidovými zvyky si, o kterých si chceme také povídat.
Jsme ve vrcholu půstu, tedy takovéto postní pravidlo říkalo, že jednou denně jí svatý, dvakrát denně jí člověk a třikrát denně jí dobytek. Nebo hovado řečeno s našimi staročeskými předky. Jedlo se jen jednou, nevařilo se, jedno studené jídlo.
A ještě taková drobnost, která přichází z kostelního prostředí do prostředí lidového, nezdobí se, oltář je čistý. Čeká se slavnost vzkříšení, a k tomu označení Tichý pátek, nezvoní zvony. Poslední zvonění zvonů bylo spojeno s klekáním na Zelený čtvrtek a Velký pátek a Bílá sobota jsou dny tiché.
Jaké byly lidové zvyky? Poslechněte si celý rozhovor Jany Kudyvejsové s historičkou Janou Nešněrovou.
Související
-
Vyprávění probošta Hronka o Velikonocích, největší křesťanské slavnosti: Náboženství je zavazující
Na rozhlasovou Návštěvu zveme do Slavoňova na Náchodsku, kde nás čeká setkání s farářem, správcem římskokatolické farnosti Slavoňov, proboštem Vladimírem Hronkem.
-
Hody hody doprovody aneb Velikonoce nejen na Jičínsku s etnografkou Hanou Macháčkovou
Nejdůležitější křesťanské svátky v pojetí lidové tradice, to je téma sváteční rozhlasové Návštěvy. Velikonoční setkání s názvem Hody hody doprovody.
-
Kočičky chystané na Velikonoce nedávejte do vody. Nádherně seschnou, drží barvu i tvar a neopadávají
Předjaří je obdobím, kdy definitivně zapomínáme na zimu. I když je teprve únor, teplé počasí nás táhne na zahrádku a vybízí, abychom se pustili do úklidu záhonů.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
