Jan Fingerland: Vítězem tureckých voleb je… nacionalismus
Jediným, koho lze s předstihem označit za vítěze voleb v Turecku, je turecký nacionalismus – tak zhodnotil hlasování desítek milionů Turků tamní politik Tugrul Türkes. Není těžké ukázat, v čem a proč má pravdu. První kolo tureckých prezidentských voleb vyhrál s téměř polovinou hlasů stávající prezident Erdogan, jeho hlavní protikandidát Kilicdaroglu zaostal o pouhých – nebo celých? – pět procent.
Čtěte také
Jeho potíž spočívá ve skutečnosti, že zbylých pět procent získal nacionalista Sinan Ogan. Kilicdaroglu, mírný pán, který sliboval odbourání Erdoganovy autokratické nástavby, a jehož značkou byl úsměv a ruce sepjaté do symbolického srdce, okamžitě změnil styl. Věděl, že se musí poprat o Oganovy hlasy a také, že teď bude bojovat na Erdoganově území, a tedy i jeho zbraněmi.
Syřané a Kurdové
Jedním z témat voleb byla přítomnost uprchlíků, zejména syrských, jichž je několik milionů, a v turecké společnosti je proti nim silný odpor.
Čtěte také
Někteří politici mluví o nebezpečí ztráty turecké většiny ve prospěch cizinců, případně všechny problémy odvozují od přítomnosti Syřanů. Tuto rétoriku podporuje i Erdogan, který potřebuje odvést pozornost od neúspěšné ekonomické politiky.
A tak Kilicdaroglu náhle začal hovořit o údajných deseti milionech uprchlíků, které on v případě svého vítězství pošle domů okamžitě, zatímco Erdogan prý nedokáže být dost energický a počítá s dvouletou lhůtou. Azylanty jednou Kilicdaroglu dokonce označil za „stroje na zločinnost“, které budou jednou rabovat turecká města.
Sinan Ogan nakonec po několikadenním váhání veřejně podpořil Erdogana, a vysvětlil to mimo jiné tím, že je potřeba neustávat v boji proti terorismu. To je v jeho kódové řeči signál, že Kilicdaroglua považuje za příliš spojeného s kurdským hlasem v turecké politice.
Čtěte také
Turečtí nacionalisté někdy odmítají uznat existenci Kurdů, případně chápou kurdské emancipační snahy jako něco, co je neoddělitelně spojeno s teroristickými činy ve jménu Kurdské strany pracujících, případně jiných organizací. To je mimo jiné Oganův případ.
Kilicdaroglu skutečně posbíral více kurdských hlasů než Erdogan, i když se zdá, že řada Kurdů spíš zůstala doma, a to přispělo ke slabšímu výsledku opozičního kandidáta. Současně i sám Kilicdaroglu zaútočil na Erdogana, že on se s teroristy nikdy nebratříčkoval, což byl poukaz na několik let starý pokus současného prezidenta nějak se s částí kurdských představitelů dohodnout.
Kdo je tady cizinec
Kilicdaroglu také kritizoval Erdogana za to, že to byl on, kdo se kdysi spojil s hnutím Fetullaha Gülena, než se ve zlém rozešli – Kilicdaroglu rovnou tuto organizaci označil za nepřátele Turecka, čímž stvrdil svou novou nacionalistickou taktiku.
Čtěte také
Stejně tak Kilicdaroglu útočil na Erdogana, že zavléká zemi do područí Ruska, což lze dokumentovat nejen dezinformační kampaní ve prospěch prezidenta, ale také skutečností, že Putin Turecku odložil platby za plyn. Podobnou pomoc poskytly i některé arabské země – aniž by bylo zřejmé, co jim za to Erdogan slíbil.
Potíž je, že tato taktika asi nebude fungovat. Zaprvé, Kilicdaroglu si nemůže kurdské voliče příliš odcizit, pokud si chce udržet aspoň malou naději na vítězství. Za druhé, Erdogan nadále bojuje svou vlastní směsí nacionalismu a islamismu. A za třetí, to vše je zabaleno v Erdoganově osobní vazbě s voliči, a schopností přesvědčit je, že cokoli jiného by je vrhlo do nejistoty.
Jeho protivník nejen postrádá jeho charisma a osobní pouto, ale je příslušníkem alevitské komunity, která z něj dělá v očích řady Turků cizí element. Kilicdaroglu se nemůže stát lepším Erdoganem než sám Erdogan. V neděli tedy pravděpodobně prohraje, ale současně nadlouho přispěje k posílení nacionalistického tónu v turecké politice.
Tento trend ale zřejmě existoval nezávisle na jeho kampani – pokud se podíváme na výsledky parlamentních voleb, zjistíme, že bez ohledu na stranickou příslušnost se podíl nacionalistů, a jejich klíčová úloha pro vládu i opozici, značně posílily. V Turecku, tak jako v řadě jiných zemí tedy platí, že otázka identity momentálně vítězí nad ekonomikou i demokracií.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
