Matěj Schneider: Má „proodboářský“ Biden jistou podporu amerických odborů? Naštěstí ne
V roce 2020 Joe Biden sliboval, že bude „nejvíce proodborářským prezidentem“ v dějinách Spojených států. Aby svoje slova naplnil, stačilo udělat málo, protože historicky vzato v Bílém domě mnoho odborářských spojenců nesedělo. Rok a něco před dalšími volbami má v této sféře Biden ale rozporuplné výsledky.
Největším jeho škraloupem je loňská reakce na požadavky amerických železničářů. Ti se potýkají s bídnými, nebezpečnými podmínkami a hrozili stávkou. Nicméně staré americké zákony dávají Kongresu moc stávku železničářů zatrhnout. S Bidenovým souhlasem se demokraté i republikáni (s pár čestnými výjimkami) spolčili a přesně to k nelibosti železničářů udělali.
Čtěte také
Na druhém pólu Bidenových postojů k odborářské problematice je personální politika na Národní radě pro pracovněprávní vztahy (NLRB). Sem jeho administrativa prosadila úředníky, kteří jsou vůči zájmům odborů velmi vstřícní.
Na sklonku letošního léta pak NLRB prosadila několik změn pravidel, které usnadní zakládání odborů ve firmách, kde zatím chybí. Po letech zvyšující se aktivity ze strany samotných zaměstnanců napříč americkými firmami od Amazonu po Starbucks dost možná tato změna napomůže k tomu, že se podíl Američanů, kteří jsou členy odborů, začne po dekádách opět zvedat.
Ztracené sebevědomí amerických odborů
V uplynulých měsících pak v USA probíhá řada stávek: největší je v tuto chvíli souběžná stávka herců a scénáristů, která zatím nespěje k žádné dohodě. V srpnu ji hrozila velikostí překonat stávka na 340 tisíců řidičů UPS, ale těm nakonec zaměstnavatel ustoupil. Teď ale hrozí další: předběžnou autorizaci potenciální stávky si odhlasovali členové United Auto Workers, kterým v půlce září vyprší platnost kolektivní smlouvy ve velké trojce amerických automobilek.
Čtěte také
Kromě vcelku klasických požadavků na zvyšování mezd, větší flexibilitu nebo lepší zdravotní péči jsou členové UAW nervózní z plánovaného postupného přechodu amerických automobilek od spalovacích motorů k elektromobilům. Po svých zaměstnavatelích pak vyžadují záruky, které by zajistily, že jejich členy tranzice nesemele.
„To, co se děje zaměstnancům našeho automobilového průmyslu, je naprostá ostuda a neuvěřitelná nehoráznost. Zaměstnanci autoprůmyslu se nechávají naprosto oškubat křivákem Joem Bidenem a také svým příšerným vedením, protože tito lidé umožňují naší zemi dělat tyto elektromobily, které chce jen velmi málo lidí,“ stěžoval si v nedávném videu bývalý prezident Donald Trump. Spílá tu vedení UAW s tím, že vybírají od svých členů poplatky a pak stejně automaticky podpoří demokratické politiky, kteří nehájí jejich zájmy.
V tom se ale Trump plete. UAW má relativně čerstvě nové vedení, které je rozhodně radikálnější než jejich nedávní předchůdci. Právě kvůli nedůvěře v Bidenovu administrativu – mimo jiné právě ve věci přechodu k elektromobilům – zatím UAW výslovně oddálila svoje rozhodnutí, koho v příštích prezidentských volbách podpoří.
Bidenův tým nedávno na Trumpovy výroky reagoval s tím, že to byla právě Trumpova administrativa, která prosazovala tvrdě protiodborářskou politiku. A jakkoliv se Trump mnohdy nebojí zahazovat republikánská dogmata, tak ve zmíněném vzkazu pro UAW papouškuje zastaralou republikánskou rétoriku, která mu mezi odboráři nadělá přátelé jen stěží.
Rozhodnout se podpořit Trumpa by od automobilkových odborářů bylo naivní, nicméně to, že se i přes dílčí pozitivní kroky automaticky nepostaví za Bidena, je povzbudivým znamením, že americké odbory znovu nacházejí své ztracené sebevědomí.
Autor působí na serveru voxpot.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
