Leckdo by možná řekl, že sociální sítě nemohou vnímání výtvarného umění nijak prospět. Současné poznatky ale ukazují, že sdílení na sociálních sítích má i své klady.
Fenoménu vnímání uměleckých děl přes sociální sítě se v poslední době věnuje nejeden společenský, či umělecký časopis. Adam Suess a Kylie Budgeová z australského webu The Conversation, se pokusili celý fenomén popsat a shrnout. Ve spojitosti s výtvarným uměním hraje mezi sociálními sítěmi prim Instagram. Aplikaci, která je převážně využívána ke sdílení fotografií, používá na 800 milionů lidí a její popularita roste.
Nejlepší citace z vysílaní. Stylové černobílé fotografie. I zvukové médium může vést vizuálně pestrý život. Příspěvky z vysílání i ze zákulisí Vltavy se začaly objevovat na Instagramu.
Obvykle je zamořena selfíčky. Pokud jí však používají fanoušci výtvarného umění nebo instituce, jakými jsou galerie a muzea, mohou klady převážit nad zápory. Galerie a muzea dnes aktivně vybízejí uživatele, aby sdíleli své fotografie i postřehy. Týká se to především těch, které se zaměřují na nějaké populární jevy. Na Instagramu patří mezi nejvíce frekventované instituce Muzeum zmrzliny, které sídlí hned v několika městech v USA. Expozice je přímo koncipována tak, aby byla vhodná k interaktivnímu zapojení návštěvníků, k fotografování a pořizování selfíček.
Také u muzeí a galerií tradičního ražení se setkáváme s podobným přístupem. Například Národní Galerie v Melbourne označuje některé vystavené objekty štítkem „Insta-friendly“, tedy vhodné k focení. U nich už kurátor počítá s tím, že se s nimi návštěvník vyfotí, a předem je ochraňuje proti poškození. Často se k objektům instalují zrcadla, která mají jediný účelem: aby si návštěvník mohl zvěčnit svůj odraz s celým exponátem a nezůstalo jen u selfíček.
Tyto zásahy nejsou vnímány jako degradace kurátorské práce. Inovace mají i ryze pragmatický důvod. Návštěvníci se s předměty fotí i přes výslovný zákaz a řada instalací, které nejsou dostatečně chráněny, při focení trpí. Například v Los Angeles došlo v červenci 2017 ke škodě v hodnotě 200 tisíc dolarů, když jedna návštěvnice při focení selfíčka srazila stojan s exponátem a dominovým efektem i všechny ostatní v řadě. Galerie se tehdy rozhodla odškodnění nevymáhat. V Británii byla zase poškozena 800 let stará rakev, když touha po perfektním záběru vedla jednoho z návštěvníků k tomu, že fotoaparát svěřil svému dítěti, které vyzvedl přes bariéru oddělující návštěvníky od exponátu. I v tomto případě došlo ke kolizi a rakev z podstavce spadla a rozbila se.
Nějaká pravidla a zákazy samozřejmě stále platí. Selfie tyče rozhodně zůstávají noční můrou řady kurátorů. Problémem je i porušovaní autorských práv. Umělec by měl dopředu souhlasit s tím, že jeho dílo bude fotografováno. U řady vzácných maleb se stále diskutuje, zda jim neubližuje časté focení bleskem. Některé galerie však zákaz focení zrušily. Zákaz sdílení fotografií na sociálních sítích vidí jako jisté kulturní elitářství a nechtějí návštěvníkům ubírat nové možnosti, jak zažívat umění. Snaží se je tedy informovat, která umělecká díla je možné fotografovat a která nikoli.
Pokud si dáme práci a projdeme některé konkrétní hashtagy, kterými lidé své příspěvky doplňují, zjistíme, že kreativních jedinců je celá řada. Na internetu byly například hojně zmiňovány fotky z výstavy Gerharda Richtera v Queenslandu. Řada fotografů zachytila větší plátna vkusně doplněná o siluety návštěvníků, nebo zájemce o Richterovi malby, kteří přišli oblečeni tak, že ladili s některým jeho obrazem. To se může na první pohled zdát jako banalita, ale opět se tím vrací zájem o kompozici, který mohla digitální fotografie zcela pohřbít.
V současné době si galerie a muzea platí i odborné studie, které fenomén sdílení fotografií z výstav na Instagramu mapují. Z nich je patrné, že selfíčka převažují hlavně u komerčních výstav. U odborných výstav, či u výstav současného umění převažují fotky celků a detailů vystavovaných předmětů. Kurátorům sociální sítě umožňují oslovit nové zájemce a vytvořit s nimi těsnější vazby. Restrikce tedy pomalu slábnou a v budoucnu bude nutné promýšlet výstavy a muzejní expozice s ohledem na svět sociálních sítí.
Celý záznam pořadu včetně rozhovoru s Markem Musilem o festivalu Burning Mana a včetně hudby podle výběru Jonáše Kucharského si můžete poslechnout zde:
Jak bojují muzea a další kulturní instituce o přízeň v digitálním prostředí? Představitelé tří českých organizací o tom vyprávěli v ArCafé.
Jako malou ji fascinovali klučičí hrdinové. „Myslím, že se mi líbil ten pocit svobody a bezstarostnosti. Nějak jsem tušila, že mě se týkat v dospělosti nebude,“ řík...
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
