Nová deska Chairlift je plná kontrastů a divností, přesto sebevědomá a promyšlená
Duo Chairlift na své třetí desce Moth zkoumá světy, které ještě nenavštívilo. Zpěvačka Caroline Polachek po ní létá tam a zase zpátky, písničky se z klidného synthpopu mění ve změť zvuků. Ideální album pro všechny, které zajímá pop ve své nepředvídatelné poloze.
„Chtěla jsem něco klasického a zároveň futuristického, ale aby se v tom dalo dobře chodit, dýchat a taky tancovat,“ popisovala loni na podzim zpěvačka Caroline Polachek šaty od luxusní pařížské značky, které si oblékla na svou svatbu. Ta se konala v čínské zahradě newyorského botanického areálu Snug Harbor, novomanželé na ní místo klasického dortu servírovali hada s modrýma očima a porcovali ho nožem z doby krále Artuše. Kombinace okázalosti s přírodou, éterického s pozemským, pohádkového s reálným.
Kdyby se deska dala převyprávět obrazy, byla by lednová, v pořadí třetí nahrávka Moth Carolinina synthpopového dua Chairlift podobná popisované svatbě. Promyšlená a sebevědomá stejně jako její šaty, i když na první poslech plná kontrastů a divností.
Kdo by hledal souvislost mezi tichou, nenápadnou a souměrnou můrou z obalu a písničkami z desky, ten by ji našel spíš na prvních dvou, v dobrém slova smyslu míň bláznivých a víc typicky písničkových albech Chairlift. Ačkoliv jedna podobnost by tu byla: Polachek mluvila o můře jako o symbolu zranitelnosti – a právě ta je hlavním motivem nejkřehčí, ovšem uprostřed rozbouřených vln desky paradoxně nejvýraznější písničky Crying in Public. Zpěvačka tu svým typickým hlasem na pomezí operní deklamace a mimoděčného prozpěvování popisuje chvíli, kdy jí láska přeroste přes hlavu a ona se rozbrečí v metru. Na albu ten naléhavý, afektu prostý moment působí stejně silně jako rozvernější, ale tematicky podobná Bruises z osm let starého debutu Does You Inspire You.
Spíš než prostor pro rozjímání ale deska Moth ve své zvukové, kompoziční i emocionální rozmanitosti připomíná laboratoř, po které se víla Caroline prohání jako vítr městem. Tu přilije do zkumavky barevnou tekutinu, tady o něco zavadí, o kousek dál ztlumí oheň a nakonec zanechá místnost v plamenech. Romeo, Polymorphing, Ottawa to Osaka, No Such Thing as Illusion – to všechno jsou písničky, do kterých se dá zaposlouchat jako do výkladu na hodině chemie: vyžaduje to pozornost, trpělivost a ochotu přistoupit na domácí samostudium textů, na druhou stranu přes záchytné body v podobě zmíněné Crying in Public nebo minimalistické Look Up s atmosférou nočního pralesa se dá albem projít jistě a s chutí na další experimenty.
Kdo by si rád poslechl pop, který se díky syntezátorům, jemné elektronice, nepřebernému množství zvuků, odkazů a pružnému hlasu cool víly Caroline vzdaluje své typické definici, totiž předvídatelnosti, měl by si denní menu sestavit právě z muřích písniček.
Chairlift – Moth (Columbia Records, 2016)
Hodnocení: 70 %
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
