Petra Matějová: Ke kladívkovému klavíru mě dovedl film Amadeus a láska ke klasicismu

Mluví o sobě jako o klavíristce, kterou po interpretační stránce nejvíce zajímá repertoár od poloviny 18. století. Ke kladívkovému neboli hammerklavieru, nástroji poprvé postaveném roku 1698, ji to táhlo už na konzervatoři, kde preferovala právě hudbu spojenou s klasicistním obdobím.

„Dost možná, že mě někde v hloubi ovlivnil film Amadeus a dvousté výročí opery Don Giovanni,“ odkazuje na rok 1987, kdy coby žačka základní školy zaznamenala oslavy pražské premiéry opusu zástupce klasicistní školy W. A. Mozarta.

Kladívkový klavír Petry Matějové v Trojském zámku|foto: Alexandr Vojta

Kladívkovému klavíru ale propadla až po studiích moderního klavíru na HAMU během pobytu v Paříži. Na koncertě v Českém centru dostala po náhodném setkání kontakt na Patrika Cohena, špičku v tomto oboru. Hned další rok u něj začala studovat.

Čtěte také

Alena Lehnerová: Co je to tam za sochu? Malostranský hřbitov mě zaujal, když jsem kolem jezdila do práce

Dnes je Petra Matějová tuzemskou průkopnicí ve hře na nástroj, který se od klasického klavíru liší jemnou mechanikou, zvukem i průzračnějším tónem. Hraje na něj sólově i v ansámblu a říká, že v České republice je třeba jej stále dokola popularizovat. Profesionálů, kteří se mu věnují, bychom tu – například na rozdíl od interpretů barokní hudby – napočítali na prstech jedné ruky.

Před 200 lety bych koncerty pořádala doma

Petra Matějová pro svou Vizitku vybrala mimo jiné i hudbu Clary Schumannové, klavíristky, skladatelky, pedagožky a manželky Roberta Schumanna, od jejíhož narození uplynulo loni 200 let. Tvorbě této ženy se Matějová koncertně se souborem Musica Florea věnovala loni a bude se mu věnovat i letos. Kvituje, že i díky trendu feministického bádání v hudbě se hudba Clary Schumannové opět dostává na pódia, a připomíná, že její tvorba byla kvalitativně zcela srovnatelná s kompozicemi mužských kolegů.

Dokáže si představit, jaké by jako klavíristka měla pracovní podmínky na začátku 18. století? „Moje pódium by pravděpodobně stálo v domácím salonu, kam by chodil stálý okruh posluchačů, a kdybych pocházela z movitější rodiny, možná bych studovala u Johanna Nepomuka Hummela a byla více vedena k improvizaci a skladbě,“ usmívá se žena, která si svůj kladívkový klavír na koncertech sama ladí. Potřebuje na to dostatek času, neboť nástroj je velmi citlivý na změnu teploty a vlhkosti, a také speciální ladící klíč.

Čtěte také

Beethoven zněl při premiéře jako na rockovém koncertě

Ve Vizitce v jejím podání zazněla třetí věta sonáty A dur Václava Jana Tomáška. S odkazem na tuto nahrávku interpretka popsala zvyklosti snímání zvuku kladívkového klavíru; spíše než na umístění mikrofonů do otevřeného víka se sází na autentickou akustiku hudebního salonu. Například na ten na příchovickém zámku, kde vznikla právě tato nahrávka.

Na tvorbu rodáka ze Skutče a obrozeneckého skladatele Tomáška se v dubnu zaměří na konferenci Spolek malostranského hřbitova. Petra Matějová na ní taktéž vystoupí.