Potkat je nechcete, pozorovat ano. „Medvědi nejsou krvelačné bestie,“ ujišťuje tatranský průvodce

„Medvědi mají takové svoje komunikační body, komunikační uzly, a to jsou medvědí stromy. Medvěd se postaví na zadní a tře se o strom. Ty jsou potom samozřejmě chlupaté,“ ukazuje Martin Peleš z organizace Lesmír na velkými drápy strženou kůru smrku, chlupy nalepené v pryskyřici nebo otisky zubů na rozcestníku. „Tímto způsobem spolu medvědi komunikují, aniž by se museli setkat.“

Čtěte také

Ve Vysokých Tatrách řádí kontejneroví medvědi. Kvůli chlupatým potížistům vznikla speciální hlídka

Přímo na turistické stezce jsou spousty pobytových znaků medvěda hnědého. Že se jedná skutečně o medvědí chlupy, se dá ověřit jednoduchým testem. „Medvědí chlup je pružný, elastický – nezlomí se,“ ukazuje můj průvodce, jak vyloučit záměnu s chlupy jelenů nebo divočáků.

Hory jsou to pravé

Šlapeme dál Koprovou dolinou v západní části Vysokých Tater. Martin přednáší detaily z medvědího života, povídá o ekologii lesa, pojmenovává vůně i zvuky okolí. Celou cestu hlasitě mluví, hlavně mezi křovinami, aby dal najevo, že jsme tu, a zabránil přímému střetu s medvědem.

„Už jsme přes tisíc metrů, tady je přirozené prostředí pro medvědy,“ upozorňuje, proč zastavujeme na místě se širokým rozhledem na tatranské vrchy. Zvířata budeme pozorovat na dálku přímo z turistické stezky. Spolu s Adélou, Janou a Honzou zdviháme dalekohledy k horským loukám nad hranicí lesa a pátráme.

„Vojta, Kuba s Matějem“

Vystřídali jsme několik stanovišť, objevili majestátního jelena a několik laní, ale najít medvěda se dlouhé desítky minut nedaří. Úspěšný byl nakonec průvodce Martin.

„Máme tu medvědici se dvěma malými. Když se budete dívat takto, tak brzy vyjdou,“ radí, kam namířit dalekohledy. „To je jak Vojta, Kuba s Matějem,“ raduje se z roztomilé podívané členka naší výpravy.

Zatímco se medvíďata perou a skotačí, Martin vysvětluje, že úspěch leží ve znalosti doliny, medvědů, ale i toho, jestli zrovna plodí jeřabiny nebo je úroda limbových oříšků. Díky tomu ví, kam se koukat.

Čtěte také

Medvěd na Slovensku zabil člověka. Spíše než střílení šelem pomůže změna chování turistů

Nebojte se medvědů

Medvědi byly na přelomu 19. a 20. století na západ od Karpat téměř vyhlazeni. Slovensko je pro jejich pozorování ideální zemí. Úspěšnost má Martin téměř stoprocentní. Jezdí Češi, Slováci, Němci nebo Američané.

„Měl jsem tu i chlapíka, který byl za medvědy na Aljašce a neviděl je. Byl neskutečně šťastný, že přijel sem na Slovensko,“ komentuje Martin.

Na Slovensku převládá z medvědů strach. Organizace Lesmír se snaží přinášet zážitky i osvětu o možném soužití lidí a šelem.

„Je krásné pozorovat tato zvířata v přirozeném prostředí, bez vyrušování, když o vás nevědí. Vidíte, jak se chovají, že to nejsou ty krvelačné bestie, jak jsou často prezentovaní, ale že žijí svým krásným životem. Třeba teď, když pozorujeme medvědici s mladými, jak na ně po celou dobu dává pozor,“ uzavírá průvodce Martin Peleš.