Přes Benátky a Boleslav do reprezentace. Je to o štěstí, říká liberecký hokejista Šimek

„Byl hodně pohodlný. Vždycky říkal, že dokud nedostane tatranku, nebude trénovat,“ vrátil se téměř o dvacet let zpátky Martin Šimek, tatínek opory libereckých Bílých Tygrů Radima. Ten si na historky ze svých začátků pamatuje jen matně.

„Táta tvrdí, že musela přijít celá rodina a každý musel mít v kapse sušenku, abych vůbec šel trénovat. Něco pravdy na tom asi bude,“ směje se třiadvacetiletý obránce, který s hokejem začínal v Benátkách nad Jizerou.

V žákovské kategorii také oblékal dres nedaleké Mladé Boleslavi, aby se do rodného města později vrátil. Mimochodem, původně prý přemýšlel o jiném postu, než o tom současném. Mohl totiž stát mezi tyčemi.

„Nechytal jsem jen díky tomu, že jsme přišli na zimák o den později, než kluk z Benátek. Ale vděčím té náhodě za to, že jsem tam, kde jsem. Celá kariéra je hodně o štěstí. Já hrál v Boleslavi a měl jsem štěstí, že na jeden zápas přijeli lidi z Liberce a vytáhli si mě,“ říká Radim Šimek.

Zdobí ho přehled ve hře a také rozehrávka. Výrazně za poslední rok zlepšil bruslení a má dobrou střelbu. V letošním extraligovém ročníku se může pochlubit šestnácti kanadskými body za šest gólů a deset asistencí. To vše mu přineslo opětovnou pozvánku do reprezentace.

Ke čtyřem dosavadním startům může proti Rusku v Třinci a Ostravě přidat další dva. Kluk, který se z liberecké farmy v Benátkách vyšplhal až do národního týmu. V přípravném kempu před loňským mistrovstvím světa poznal, že mezi extraligou a reprezentací je obrovský rozdíl.

„Tam jsem si dal trochu do těla. To bylo takové tempo, že jsem po tréninku skoro nemohl dýchat,“ doplňuje Šimek, který před konfrontací s Ruskem už nebude tak nervózní, jako před premiérovým startem v dresu České republiky.