První, na co bych se podíval, je omezení věku, říká o hrách pro děti Jarda Möwald z podcastu Quest

„Dál bych prozkoumal diskuse pod hrou. Dost taky prozradí obrázky a pak je důležité si ji sám zkusit zahrát, stačí pět minut. Měli bychom vědět, co tam dítě dělá, co se na obrazovce děje. Dobrá hra je taková, u které zapomeneš na čas a kterou můžeš s rodiči probrat. Někteří rodiče mají hraní jako trpěné zlo, ztrátu času. Ale hry můžou být terapeutické, můžou být jako zábavou pro celou rodinu,“ říká zkušený herní matador. „Rodiče by měli vědět, co jejich dítě hraje, i když je to samotné nebaví. Reklamy vložené do her jsou zlatá žíla, dostává se tam pak obsah, který tvůrci vůbec nezamýšleli.“

„Moji rodiče se o hry vůbec nezajímali, nekupovali mi je, ale ani mě nějak neregulovali. To já bych u svých dětí dělal jinak. Chyběla mi možnost si s rodiči o hraní popovídat, snažil jsem se je k tomu přivést, třeba dostat tátu do mého světa závodních her,“ přidává vlastní zkušenost Jarda. „Tu nekomunikaci vnímám jako hendikep, mohl jsem se trochu jinak mentálně vyvíjet a je mi to zpětně líto, že jsem to neměl s kým sdílet.“

Jaké jsou nejvíc parádní hry pro děti? Před který titul patří velký varovný prst? Odpoví herní Houpačky s Jardou Möwaldem z podcastu Quest.