Revoluce proti avantgardě i konvenci

11. listopad 2017
Boris Kustodjev: Bolševik, obraz z roku 1920

Velká říjnová socialistická revoluce zatřásla před sto lety Ruskem i světem. Převrátila zdánlivě neporušitelné hodnoty, moci se chopili bolševici a začali vytvářet nové společenské pořádky. Idea sociální spravedlnosti se brzy zvrhla v ideový teror, který ničil jak hudební avantgardu, tak umělce z konvenční sféry. Svědčí o tom osudy zapomenutých ruských futuristů i paměti legendárního basisty Fjodora Šaljapina.

Fjodor Šaljapin se přes klopotné začátky hocha z chudé rodiny stal prominentním členem carských divadel. To mu ovšem nebránilo v socialistickém smýšlení, ani v přesvědčení, že carský režim Rusku především škodí a přináší lidem už jen bídu a utrpení.

Konstantin Korovin: Fjodor Šaljapin, obraz z roku 1911

Kromě účinkování v opeře pořádal také koncerty pro dělníky, znal se s Maximem Gorkým i pozdějšími vysokými funkcionáři bolševické vlády Lunačarským a Kameněvem. Když mu porevoluční režim začal bránit v zahraničních hostováních a armáda mu zabavovala majetek, rozhodl se Rusko definitivně opustit i s rodinou.

Ruští futuristé a suprematisté si porevoluční svobody užili jen několik let, kolem roku 1925 začala vláda utahovat šrouby i hudebníkům. Arsenij Avraamov do té doby stihl premiérovat v Baku svoji megalomanskou Symfonii sirén, v níž účinkovalo celé město od sborů, přes továrny, vlaky a zvonice, až po děla lodí válečné flotily.

Alexander Mosolov napsal svůj industriální balet, z nějž se dochovala část Slévárna, i Klavírní koncert. Ještě před válkou vznikla kolektivní opera Vítězství nad sluncem, k níž napsal předmluvu básník Velemir Chlebnikov a hudba Michaila Maťušina byla v celkově pozoruhodném konceptu tou nejslabší složkou.

S nástupem Stalina k moci ale končily i všechny zbytky svobody, které ještě lidem zůstaly. Ruští avantgardisté, kteří dosud neemigrovali, byli umlčováni a končili i v gulazích. Jejich díla se přestávala hrát, mnohá se ztratila nebo leží v archivech neznámo kde.

V tomto světle se jeví i obecně známé pronásledování Dmitrije Šostakoviče jako hra kočky s myší – Stalin by ho jistě také umlčel nebo zlikvidoval, kdyby chtěl. Méně reprezentativní umělci toto pochybné štěstí neměli, režim je k ničemu nepotřeboval a umlčel je bez milosti. Dlouholeté psychické týrání si užívali především prominenti.

V něčem se osudy avantgardistů i Fjodora Šaljapina stýkají – doma nemohli pracovat ani žít. Šaljapin ovšem se svými fantastickými kreacemi v romantické opeře mohl pokračovat v hvězdné kariéře a ponechat si jen ruský stesk po domově. Z mladých futuristů na své progresivní výboje už nikdo nenavázal ani v Rusku, ani v emigraci.

V pořadu věnovaném stému výročí Velké říjnové socialistické revoluce hovoří muzikolog Vít Zavadil, úryvky z pamětí Fjodora Šaljapina čte Daniela Čermáková. Autory hudby jsou Alexander Mosolov, Arsenij Avraamov, Michail Maťušin a Dmitrij Šostakovič, ruské lidové písně zpívá Fjodor Šaljapin.

Autor:Boris Klepal