Střední Čechy, kolébka národních patronů v odkazu svaté Ludmily
Sv. Prokop – Středočech, který se stal zemským duchovním ochráncem
Sv. Prokop je národní patron i duchovní ochránce země. Jako první opat kláštera Sázava obnovil cyrilometodějské učení i staroslověnskou liturgii. Sázava se tak díky němu stala významným centrem slovanské vzdělanosti s velkým mezinárodním vlivem.
Sv. Prokop je dalším z řady českých patronů, kteří pochází ze středních Čech – konkrétně z Chotouně u Kouřimi, kde se narodil přibližně v roce 970. Tento světec přitom za svého života zcela jistě řešil mnoho pozemských problémů. Dokonce se o něm říká, že byl cholerické povahy.
Měl dobré postavení, manželku i syna, ale rozhodl se na sobě dále duchovně pracovat a žít jako poustevník v jeskyni nad řekou Sázavou. Časem kolem sebe shromáždil komunitu dalších zbožných poustevníků, kteří svou vírou navazovali na staroslověnskou liturgii.
Náhodné setkání poustevníka Prokopa s knížetem Oldřichem ovlivnilo tohoto významného českého vládce natolik, že na místě, kde sv. Prokop žil v jeskyni, kolem roku 1032 založil Sázavský klášter. Faktem zůstává, že právě díky finanční podpoře knížete Oldřicha a jeho syna a následníka, Břetislava I. tento třetí nejstarší mužský klášter mohl plně prospívat a naplňovat tak své původní poslání důležitého slovanského centra vzdělanosti.
Sázava - klášter, který byl respektován až na Ukrajině
Sv. Prokop jako první opat Sázavského benediktinského kláštera znovu obnovil cyrilometodějské učení i staroslověnskou liturgii a Sázava se stala důležitým slovanským centrem vzdělanosti s velkým mezinárodním vlivem.
Právě díky sv. Prokopovi Sázavský klášter v 11. století spolupracoval na mezinárodní úrovni i s Podlažickým klášterem ve východních Čechách a především s významným klášterem Pěčorská Lavra. Tento pravoslavný klášterní komplex v ukrajinském Kyjevě, založený roku 1051 poustevníky Feodosijem a Antonijem Pečerským, hrál až do 16. století nejdůležitější roli v dějinách východního Slovanstva a je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.
V jeho klášterních archivech dodnes najdeme četné důkazy úzké spolupráce se Sázavským klášterem i se samotným sv. Prokopem, který je proto právem pokládán za zemského duchovního ochránce. Historická fakta nám navíc dokládají, že byl mužem nejenom zbožným, ale také mužem velmi aktivním, který se po boku panovníků účastnil mnoha významných politických událostí své doby.
Klášter Sázava nám tak ve svatoprokopské linii uchovává vědomí, že právě zde se propojila Evropa dvou plic, západu i východu, tedy Řecka a Říma.
Sv. Prokop je pro nás inspirací i dnes
Sv. Prokop měl svůj život pestrý. Jako poustevník nám ukazuje dokonalé soužití s přírodou. Jako opat je vzorem mírového soužití západního a východního křesťanství, které k nám v podobě slovanské liturgie přinesli sv. Cyril a Metoděj.
O sv. Prokopovi se ale také říká, že ve své jeskyni přemohl pokoušení ďábla. Jeho hlavním individuálním atributem je proto ďábel upoutaný na řetěze, kterého má u nohou nebo na něm stojí, případně ho má zapřaženého do pluhu a oře s ním.
Je to velká symbolika, která přináší poselství i v dnešní době, ovšem je nutné jí správně pochopit. Sv. Prokop přemohl zlo a vítězí nad slabostí, hříšností a lidskou nedokonalostí. Tento náš národní patron nám také v praxi ukazuje, jak je možné zlo přemoci v každodenním životě - se zlem je třeba bojovat a zlo jako protivníka zkrotit a zničit. Ovšem jinak, než by se mohlo na první pohled jevit. Nedávat zlu prostor a využít síly, které se nám mohou jevit jako nepřátelské a záporné, k dobru věci. Sv. Prokop nám také symbolikou orby ukazuje, že i zlé síly je možné zapřáhnout a zpracovat je.
Symbol orby má v případě sv. Prokopa ještě jeden význam: i náboženský kult (od slova kultivovat) je odvozen od latinských slov „COLO COLIS COLERE“ – obdělávat, vzdělávat. A symbol orby také připomíná Přemysla Oráče. Sv. Prokop proto patří do panteonu světců, kteří vytváří identitu české země, a otevírá jí budoucnosti.
Z rozhovoru s kardinálem Dominikem Dukou zpracovala Markéta Vejvodová. Fotografie hrobu sv. Prokopa jsou použity s laskavým svolením z archivu Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě Pražském.
Nejnovější zprávy
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
