The Valentines mají debutové album: Naše písničky jsou zamilované, jen tak třeba nemusí vždy znít
Jan Doležal, frontman populární královéhradecké hudební skupiny The Valentines, je dnešním hostem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové. Indie popová trojice po řadě úspěšných singlů přichází s debutovým albem s příznačným názvem You All Look Beautiful When You Dance. Její tvorba je totiž mimo jiné typická tím, že vyzývají k tanci.
Na začátku března vám vyšel singl i videoklip z nové desky, písnička Retry. A dnes je tu další novinka, a tou je úplně nová deska vaší kapely. Je první?
Je první, ano. Odkládali jsme to na okamžik, kdy se budeme všichni cítit, že už máme dostatek písniček, se kterými chceme jít na desku jako takovou. Protože přeci jen je to nějaký komplexnější balíček naší hudby, není to jen jednotlivý song.
Jak se deska jmenuje?
Deska má takový dlouhý název You All Look Beautiful When You Dance, což znamená Všichni vypadáte krásně, když tancujete. Je to takové sdělení pro lidi, že by se měli méně zajímat o to, co si o nich ostatní myslí, měli by se uvolnit a užívat si života.
You All Look Beautiful When You Dance znamená Všichni vypadáte krásně, když tancujete. Uvolněte se a užívejte si života.
Jan Doležal, frontman hudební skupiny The Valentines
A měli bychom i víc tančit. Vy tančíte rád?
Ano, ale je to vlastně sdělení i pro nás, jako pro kapelu. Protože ani já, ani náš bubeník Matěj, ani kytarista Ondra nejsme úplně lidé, co by přišli a rozbili taneční parket. Když ale posloucháme hudbu, která nás oslovuje, tak se určitě hýbeme do rytmu. Jen prostě takovým hodně svým způsobem.
Čtěte také
Ostatně to můžeme vidět i v jednom z vašich videoklipů. Kromě samotné kapely s roztančeným frontmanem, což jste vy, v něm hrají hlavní roli krávy. Výsledek staví na kontrastu bezstarostného tance a poklidně přežvykujícího dobytka.
To je písnička This thing called love a je také na desce. Klip jsme točili v okolí vesnice, kde jsem chodil na základní školu, kousek od domu rodičů. A ty krávy tam jsou prostě super, nám přišlo prima je mít v klipu, protože jsou sympatické.
Vy jste kapela přímo z Hradce Králové, takže pokřtíte desku tady, nebo co máte v plánu?
Naplánovali jsme si tři křty. První je teď v úterý 9. dubna v Brně v Kabinetu múz. Potom druhý 12. dubna v Praze v Café V Lese a konečně třetí 27. dubna tady v PAVIJA´n pubu u Sokola v Hradci Králové.
Je to tedy vaše první deska. Po jak dlouhé době, odkdy spolu hrajete?
Jako kapela už spolu hrajeme sedm let. Ale do toho byl covid, dějí se různé věci, takže ten čas prostě strašně letí. Mně přijde, že fungujeme tak polovinu toho času.
O lásce jsou takřka všechny naše písně, protože to je takový leitmotiv života, nejen hudby. Většina zní vesele, i texty bývají veselé.
Jan Doležal, frontman hudební skupiny The Valentines
Pozdravíme i vaše spoluhráče, to je Ondřej Čepek a Matěj Novotný. Jste tři a jmenujete se The Valentines, takže valentýnky? Zamilované vzkazy, které si lidé posílají mezi sebou na Svatého Valentýna?
Vzniklo to tak, že jsme se sešli kdysi dávno ve zkušebně právě na Valentýna, nikdo z nás právě neměl partnerku a tak nám ani nedošlo, že je zrovna Valentýn. A do toho jsme poslouchali Valentine´s day od Davida Bowieho a jako každá správná kapela jsme nejdříve hledali název a až potom skládali písničky. Následně jsme zjistili, že pár kapel s tímto názvem už na světě bylo, ale už jsme na první stránce Googlu, když nás někdo hledá na internetu, takže je to všechno v pořádku.
Není to tedy tak, že byste hráli samé slaďáky? Ale na druhou stranu, jsou některé vaše písničky i pro zamilované nebo o lásce?
O lásce jsou takřka všechny, protože to je takový leitmotiv života, nejen hudby. Takže zamilované naše písničky jsou, jen tak nemusí vždy třeba znít. Nebo naopak znějí zamilovaně, ale vlastně jsou o něčem trošku nepříjemnějším.
Vy hrajete indie popovou hudbu, což přeložíme jako trochu alternativní pop?
Nezávislý pop. Prostě takový trošku pop s alternativou.
Čím lépe mi je, tím méně píšu. Když jsem v nepohodě, tak to potřebuji vyfiltrovat ven a dostat ze sebe. Je to motor pro psaní písniček.
Jan Doležal, frontman hudební skupiny The Valentines
Vy jste jednou řekl, že hudba je pro vás filtrem na špatné myšlenky. Takže i když ty přijdou, dokážete je zpracovat a zužitkovat?
Rozhodně. Vlastně čím lépe mi je, tím méně píšu. Protože když jsem v pohodě, tak jsem prostě jen v pohodě. Když jsem ovšem v nepohodě, tak to potřebuji nějak vyfiltrovat ven a dostat to ze sebe. A to je právě motor pro psaní písniček.
Stává se tedy, že i ze smutné nálady vznikne veselá písnička a naopak?
Většina našich písniček zní vesele, i texty bývají veselé. I když mají třeba nějakou ponurou tématiku, tak na konci dojde k nějakému pozitivnímu vyústění. Tedy všechny věci, co se v nich řeší a nejsou úplně veselé, tak se na konci zahodí za hlavu. Že vlastně všechno to má smysl a svůj důvod.
Čtěte také
Právě dnes vychází vaše nová deska. Jakou má podobu? Je to cédéčko, nebo budete mít i vinyl?
My jsme zvolili opačný postup, protože jsme věděli od začátku, že chceme vinyl. Cédéčko jsme do poslední chvíle zvažovali, ale pak jsme si řekli, že generace našich rodičů na nich vyrůstala a už na nich zůstala. Kdežto my jsme vlastně trošku ta cédéčka přeskočili a šli jsme na vinyly. Takže máme oba nosiče. Jen to všechno trvá, takže vinyly budou později než cédéčka.Ta už máme.
Pojďme desku představit. Kolik tam je písniček, kdo je psal, kdo na albu spolupracoval?
Hlavní skladatelské jádro jsme my, tedy kapela. A dělali jsme vše ve spolupráci s Ronym Janečkem, se slovenským muzikantem žijícím v Praze, z kapely John Wolfhooker. A vznikalo to tak, že se sejdeme u mě v bytě v Hradci Králové a tam nahráváme veškeré zpěvy a většinu kytar a baskytar. Potom živé bicí jsme zase nahrávali v jiném studiu ve Svárově za Prahou a některé věci se dodělávaly ve studiu v Praze. Je digitální doba, takže to jde dělat kdekoliv.
Všechny písně jsou v angličtině? Vy totiž píšete i básničky, ale ty jsou v češtině. Proč básničky v češtině, ale písničky v angličtině?
Pokaždé, když na tohle odpovídám, tak se nad tím zkusím zamyslet. A napadlo mne, že když jsem si už jako malý kluk zpíval někde na hřišti, kdekoliv, tak už tenkrát jsem se snažil zpívat anglicky. Ačkoliv to vůbec nebyla angličtina, spíš taková svahilština vzdáleně podobná angličtině. Prostě vyrostl jsme na anglicky zpívané hudbě. Ne, že bych neměl rád spoustu české hudby, ale přijde mi jako těžší disciplína napsat v češtině text, který nám, rodilým mluvčím, nezní jako velké klišé. Protože v angličtině není zase tolik používaných slovních obratů, aby to ještě někomu znělo jako klišé, protože se opravdu dokola používají dost stejné rýmy. Ale v Čechách nás to víc cinkne do nosu, když je nějaký rým už stokrát omletý dokola. Ale je pravda, nikdy neříkej nikdy.
Na začátku března jste představili písničku Retry, která je nazvaná podle tlačítka, kterým můžete znovu odstartovat počítačovou hru. Použil byste takové tlačítko někdy i v životě?
Přemýšlel jsem na tím už když jsme písničku dělali. Ale celé je to myšlené tak, ne, že by tím člověk napravoval nějaké své konkrétní chyby, ale spíše, že život strašně rychle uteče a stálo by za to, si ho prostě dát znovu. Takže určitě bych si ho na sklonku života dát dal znovu, jen prostě jinak. Ne úplně stejný život, ale trošku jinak.
Teď vás čekají tři koncerty k nové desce, co pak v létě? Jezdíte i na festivaly, máte rádi tu atmosféru?
Mám festivaly rád. Asi raději z pohledu interpreta než účastníka, protože jako účastník jsem potom strašně unavený. Čtyři dny za sebou člověk stále jen stojí a přechází od stage ke stagi. Festivaly si užiji víc jako interpret.
Hráli jste už i na Rock for People, což je velká akce. Máte radši tyhle větší festivaly, nebo spíše klidnější a komornější?
Všechno má svoje. Na velkých festivalech je fajn, že přijedou opravdu velcí interpreti do Čech a člověk je má naservírované na jednom místě. Na malých festivalech je zase super objevování kapel a úplně jiná atmosféra. Protože většinou to týmy pořadatelů dělají tak jako rodinně. Třeba jsme hráli na Bigboši v Křinicích, což pořádají kluci z kapely, kteří tam vyrůstali. Na statku svých prarodičů prostě dělají festival a jejich babička tam celou dobu sedí na zápraží a poslouchá. To je úplně super.
Královéhradecké kapele The Valentines právě dnes vychází nová deska. Povídali jsme si o ní, ale také o životě, s frontmanem Jane Doležalem. Tak ať se desce daří, ať se lidim líbí, ať se povedou všechny koncerty.
Související
-
Mr. MOSS aneb Mechováci sobě. Tahle kapela rozhýbe děti, babičky i puberťáky. Prostě všechny
Dnes vám v Českém rozhlase Hradec Králové představíme jednu královéhradeckou kapelu a dva skvělé muzikanty. Našimi hosty jsou zpěvačka Nicol Kupka a také Michal Dvořáček.
-
Zdejší přírodu a klid potřebuji k životu, abych nabrala síly, směje se hradecká rodačka Iva Marešová
Magazín o zdravém životním stylu. Chcete být fit, vědět co se nosí a poznat zajímavé osobnosti? Poslouchejte Šarm!
-
Hudba je především o tom, co do ní kdo dokáže ze sebe přidat, říká skvělý klavírista Matyáš Novák
Matyáš Novák je úžasný muzikant z Hradce Králové, o kterém jste určitě už slyšeli, protože tak velkých talentů se mnoho nerodí. Na klavír začal hrát už v pěti letech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
