Vladimír Burjánek: Nevratné míče
Když se sejdeme s vrstevníky z naší vesnice, často vzpomínáme, jak jsme hráli v mládí fotbal. Klasické fotbalové hřiště jsme neměli. Zápolili jsme na tom, které bylo olemováno dokola stromy, většinou lípami, vrbami a jasany. Jejich urostlá těla nám sloužila jako brankové tyče. Ze dvou stran hřiště byly ulice, další dvě byly nebezpečné a často rozhodovaly o délce klání.
Čtěte také
Když totiž míč vletěl na zeleninovou zahrádku pana Lajbnera, nebo na zahradu u Zimů, bylo zle. První merunu, někdy i druhé zakopnutí se podařilo uprosit a majitelé nám mičudu vrátili. Třetí pokus - to byla konečná, ten den jsme si už nezahráli.
Před pár lety se najednou stal zázrak. Majitel dopravní firmy a milovník kopané vybudoval za vsí nádherný fotbalový areál, o kterém se nám ani nesnilo. Na ploše bývalého smetiště hrají dnes borci pod jménem vesnice a my je chodíme povzbuzovat. Se starým hřištěm se nynější fotbalový areál nedá srovnat. Je ale zajímavé, že v něčem se historie opakuje.
Čtěte také
Jedna z fotbalových branek sousedí se zahradou pána, který nám připomněl naše dřívější klukovské patálie s míčem. Když se střelec opře do balónu víc, přeletí vysokou síť a je v zahradě.
Majitel balóny nevrací, stěžuje si a nosí je na obecní úřad, případně policii. Navíc téměř pravidelně při sobotních utkáních obšťastňuje diváky. Buď seká sekačkou trávu, nebo jezdí s frézou, případně řeže na cirgulárce dříví. A historie se zabavenou mičudou se opakuje. Jen ten kravál při utkáních je navíc.
Související
-
Vladimír Burjánek: Míca
Stálí posluchači si možná vzpomenou, když jsem jednu kávu věnoval kočičí bezdomovkyni. Žila v prázdném domě v sousedství ještě s mourovatým kamarádem.
-
Vladimír Burjánek: Autobus
Jezdím raději autobusem než vlakem. Dávám přednost čtyřem kolům před drnkáním pražců. Možná i proto, že je to zvyk.
-
Vladimír Burjánek: Kupování
Nerad nakupuji, nemám rád bloumání po obchodech a fronty v jakékoliv podobě. Na kasu v marketu i na kabát v divadelní šatně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
