Boris Klepal: Je možné užít si i věc, o které si něco myslím

15. duben 2019

Profese hudebního publicisty mu sice nedovoluje poslouchat, aniž by hned v duchu nehodnotil, ale hlad po kvalitní hudbě netlumí. Sám ani už přesně neví, jak jeho novinářská dráha začala. Rozhodně ho nevedla touha stát se kritikem, prostě ho jednou někdo požádal, aby na základě řečí, které se volně vedly, něco napsal. Jeho prvním periodikem byly Literární noviny v době, kdy je vedl Jakub Patočka, později ho oslovilo Opus musicum. A tam to vše začalo.

Dnes Boris Klepal referuje o operních představeních i koncertním dění u nás i v zahraničí, a díky čtivosti svých článků oslovuje i ty, kteří se jinak o klasickou hudbu příliš nezajímají. Těch je stále většina a profese hudebního publicisty je tak poněkud nevděčná: 

Ambiciózní novinář chce být čtený a vrhnout se na dráhu hudebního publicisty je z tohoto hlediska ryzí zoufalství - nemá to takový dosah jako politické kauzy, nejsou z toho peníze, není z toho čtenost. Tím spíš je méně lidí, kteří to chtějí dělat“, říká jeden z toho mála a dodává: „Je to na pomezí fanouškovství, zájmu o věc a profesionalita tak u toho často chodí plakat do kouta.

Ve Vizitce Boris Klepal prozradil, jak si v hlavě skládá kritiku, proč si nedělá poznámky a snaží se zamezit rychlému úsudku: protože leccos se může ukázat/vysvětlit až na konci.

Debaty Kánon100: Století české hudby a opery se zúčastnili Miloš Štědroň, David Mareček, Petr Bakla, Marko Ivanović. Moderoval Boris Klepal

Při otázce, jak psát, cituje Graciána Černušáka, který tvrdil, že „o hudbě se musí psát obrazně a přesně“, takže, dodává Boris Klepal, „to znamená pokud možno se vyhýbat hudební terminologii, být srozumitelný, a zaměřovat se na jádro věci. Což je mimořádně složité“.

„Na recenzi se vyspím a raději ráno dříve vstanu, aby si to hlava přes noc trochu přebrala. Aby nebyla zbytečně nadšená ani naštvaná, aby se extrémy trošičku ohladily, aby se vytvořil odstup.

Narodil se v Brně (je jen o den mladší než tamní Janáčkovo divadlo), od dětství v brněnském divadle trávil hodně času a tak má k této scéně blízko do dneška, je to jeho „základní operní dům“. A pak miluje Vídeň, která nabízí „špičkovou kulturu za rohem“, Theater an der Wien považuje po dramaturgické stránce za nejlepší operní divadlo na světě. „Být něčím bezvýhradně nadšeným, to se mi neděje často, ale když, je to vzácný zážitek. Stalo se mi to při vídeňském provedení Janáčkovy opery Z mrtvého domu. Velké zážitky mám spojené především s Vídní.“

Kánon100 v hudbě a opeře. Století rozmachu, perzekuce i stagnace české hudby. Která díla bodují?

Kánon100: Nejvýznamnější hudební a operní díla posledních 100 let

Vltavský projekt Kánon100 v těchto dnech vrcholí hlasováním o nejlepších dílech českého umění od roku 1918. O Kánonu100 v hudbě a opeře se diskutovalo také v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro.

Souhlasí s tím, že v České republice peníze na kulturu chybí, ale není to jen a pouze otázka financí. Nemyslí si, že u nás nemůžeme dosáhnout na vynikající úroveň: „Když není na umění dost peněz, tak se to špičkově nedá udělat – pěvci zvyklí na německé honoráře obtížněji přistupují na české podmínky. A nemusejí to být jen ty velké mezinárodní hvězdy. Na druhou stranu, jsou případy, kdy se za dostupné prostředky udělá maximum a je to kvalitní“.

Snaží se neřešit „vysoké a nízké umění“, za umění klidně označí i tříminutovou rockovou písničku, je-li kvalitní, nepouští se do oblastí, kde si není jistý svým přehledem. Za leta v zákulisí klasické hudby snad ani neztratil iluze, spíše potvrzuje, že přes jistou vznešenost klasické hudby, jak ji vnímáme, lze velice rychle přijít na to, že i její reprezentanti jsou lidé jako ostatní se všemi svými radostmi a strastmi.

Porgy a Bess. Bída, drogy a násilí zabalené do úchvatné hudby

George Gershwin: Porgy & Bess, 16. února 2019

George Gershwin není autorem jediné opery, Porgy a Bess nemá nic společného s muzikálem a rozhodně to není jazzová opera. O Gershwinově vrcholném díle se traduje několik nepravdivých mýtů, za kterými se vytrácí závažný obsah hudebního dramatu. Reflexe věnované Porgymu a Bess vznikly k příležitosti koncertního uvedení opery v pražském Rudolfinu.

A co si v nadcházející jarní a letní festivalové žni rozhodně nechce nechat ujít? „Rád bych stihl něco na Vídeňské Festwochen a něco v Theater an der Wien. To je moje nejoblíbenější divadlo. Tam se dá jít i naslepo a vždycky je to dobré“.

Spustit audio