Jiří Labský a Den vody
„Povoláním jsem technik, celý život se zabývám vodou. A můj život činí bohatším láska k hudbě.“ Takhle se sám charakterizoval pan Jiří Labský, věrný posluchač Vltavy, když zareagoval na Telefonotéku s Jiřím Bělohlávkem a dodal, jaké má vzpomínky z dětství vztahující se k panu dirigentovi.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Voda má s hudbou mnoho společného. Byla inspirací skladatelům k vytvoření nádherných skladeb, ale současně jako by měla s hudbou i podobné vlastnosti: plyne v čase, vlní se, známe ji klidnou i bouřlivou, je laskavá i nepříjemná, můžeme ji milovat i nenávidět. Voda je zdrojem života, jako je zdrojem životního optimismu, jasu a krásy hudba.
Jiří Labský se s ní potkal už v dětství, kdy do domácnosti jeho rodičů docházeli tatínkovi přátelé k pravidelnému společnému muzicírování v triu či kvartetu – tatínek byl výborný houslista. Tak se postupně „proposlouchal“ ke svým hudebním láskám, které dnes zahrnují vlastně skoro celou historii hudby od baroka až k 20. století, snad s obzvláštní preferencí klavíru, o který se v dětství také „pokoušel“. Miluje ale i jazz a má „slabost“ pro výtvarné umění, říká, že stejně jako hudba má v sobě harmonii, rytmus, napětí a nějaké téma.
Rodem Pražák přestěhoval se do Českých Budějovic, kde již téměř 40 let žije, pracuje a pilně sleduje místní kulturní dění. Bez hudby a umění si život nedovede představit, stejně jako bez vody, která se stala jeho profesí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
